Vzhledem k událostem předešlého roku bylo jasné, že sestava Černýho uhlí bude muset projít radikálními obměnami a najít dostatek nových hráčů, aby tým vůbec mohl fungovat. Této nelehké výzvě jsme se postavili čelem a s dostatečným předstihem začali rozjednávat posily, kde se dalo.

Větší část původního Uhlí se transformovala a navzdory všem chemickým a fyzikálním předpokladům z ní nevzniknul ani koks ani brikety, ale nový fotbalový celek FC Devils (Venca a Hynek Pacholíkové, Franta a Kuba Jelínkové, Green Egg, Zdeněk a kvůli liknavosti uhelného vedení bohužel i Ruda…)

Z původní uhelné sestavy zůstali: Byrot, Dan, Johny, Qrul, navrátilec Rak

Tuhle kostru jsme museli řádně doplnit o novou krev, která by splňovala naše nemalé požadavky…

Noví členové: z rozpadnuvšího se týmu Modrý Abbé: Pavel Mareš, Pavel Mařík, Honza Valeš

z gymnaziálních zásob a kontaktů: Tomáš Klejna (Kujna), Kryštof Touška

odjinud: Míra Eybl, Tomáš Vaniš, Pavel Vyskot

Protože Byrot se odebral na zasloužený funkcionářský odpočinek, nahradil ho na postu viceprezidenta ambiciózní Qrul. Jeho prvním úkolem v nové funkci bylo objednání dresů pro nové členy týmu, což zvládnul podle svého zvyku bravurně a s lehkostí. Detaily jako zcela jiný typ a barva písma na tričkách oproti těm původním člověk jeho formátu prostě přehlíží…

S prakticky novým týmem jsme si nedělali valné iluze o naší hře a počáteční neúspěchy nás proto nemohly příliš zdeptat. V brance nám statečně hájil záda Kujna, kterého občas nahrazoval Rak. Ligové jaro až podezřele připomínalo první sezónu, alespoň v aspektu bodových zisků. Nové posily, ke kterým jsme se tak upínali před začátkem sezóny, rozhodně nesplnily naše očekávání. Bývalí „Abbéáci“, lidé již pracující, často neměli čas na fotbalové kratochvíle, takže jsme je vídali jen zřídka. Míra Eybl se postupně začal projevovat jako věčný stěžovatel a nespokojenec, který těžko chápal svérázný uhelný přístup k fotbalu. (Dnes ovšem s grácií vede tým AFC Sloni, což opět dokazuje, že Černý uhlí je znamenitou líhní fotbalových osobností a talentů). Sečteno a podtrženo, jediným opravdovým přínosem pro tým byl již zmiňovaný Kujna, obětavě hrající Pavel a Kryštof, který vyztužil naši chatrnou obranu.

Zlomový zápas této sezóny jsme odehráli v Plánici proti týmu AFK Bidlo někdy v půli května. Jak se ukáže na následujících řádcích, slovo „zlomový“ může mít mnoho významů a ne vždy se jedná o významy příjemné.

Do utkání jsme nastoupili jen v minimální sestavě bez možnosti střídání (Kujna, já, Byrot, Qrul, Johny, Rak). Zápas na tamním velkém hřišti se zpočátku vyvíjel až překvapivě dobře a brzy došlo k prvnímu zlomu; po kombinaci Johny – Rak vstřelil druhý jmenovaný první uhelný gól této sezóny. Akce i střela to byla krásná a patří do zlatého fondu uhelných parád. Ještě v prvním poločase ale nastal druhý zlom, a to sice v mém koleni. Po střetu s panem Klejnou něco divně zakřupalo a já zůstal ležet na trávníku o dost déle než je mým zvykem. Do kratší pauze jsem se ještě objevil na trávníku, ale hned první kontakt s míčem mi napověděl, že někde bude chyba. Za neustávajícího přívalu nadávek nejhrubšího zrna jsem zbytek zápasu dokoukal z postranní lajny. Nakonec jsme v sestavě 4+1 udrželi přijatelnou prohru 5:1, nutno podotknout, že soupeř „charakterně“ odmítnul hrát také jen 4+1. Z návštěvy na ortopedii jsem si přinesl zjištění, že sezóna pro mě skončila…

Posledním zlomem je tento zápas v tom ohledu, že už jsme od té doby na zápase nikdy neviděli trio z Abbého, ani Míru a Tomáše. Není třeba mít mnoho škol, aby si člověk spočítal, že s kádrem sedmi lidí, který nám tímto zůstal, se díra do světa udělat nedá.

Zbytek sezóny se odehrával v pochmurném duchu, na zápasy jsme v lepším případě docházeli v základní sestavě bez střídání, někdy jsme ale také hráli jen se čtyřmi hráči v poli. (Jednou dokonce vypomáhal Honza Holý, abychom vůbec mohli nastoupit.) O to víc je třeba vyzdvihnout obětavost všech zbývajících členů, kterým se fotbal neznechutil ani když si ze hřiště běžně odnášeli výsledek, kde na jedné straně svítila nula a na té druhé nějaké dvojciferné numérko.

Hra v takovýchto podmínkách s sebou nutně přinesla i několik nelichotivých ocenění: Největší prohra proti Bidlu 0:18, Rak jmenován nejhorším gólmanem ligy s průměrem 11 gólů na zápas, samozřejmě ocenění Ementál tým s náskokem více než padesáti branek. Smutným faktem je i nezískání naší oblíbené ceny fair-play kvůli Pavlově žluté kartě za nesportovní chování. Sečteno a podtrženo, skončili jsme překvapivě na posledním místě se ziskem jednoho bodu a skóre 9:113 (nejedná se o překlep).

Jediným pozitivním aspektem této sezóny tak zůstává vytvoření opravdu silného zdravého jádra, které nemůže v oblasti fotbalu zaskočit a odradit pravděpodobně nic a nikdo!