Do čtvrtého roku uhelného působení v soutěži nám z předchozí sezóny zůstala sestava: Dan, Byrot, Johny, Kujna, Kryštof, Pavel, Qrul a Rak

Opět tedy bylo potřeba naše řady vyztužit nějakými novými kousky, pokud možno lépe vybranými než v předcházejícím roce. O přísun nových sil se tentokrát zasloužil zejména Johny a náš ansámbl se díky němu rozšířil o trio hráčů z okruhu týmu AFK Bidlo (Zbyňek, Markytán, Radek Černý a Václav Valter). Pavel přivedl do kádru Martina Ďuriše.

Naše hra, jako již tradičně bez bodových výsledků, se zlepšila minimálně v tom ohledu, že zkušení hráči našeho kádru přinášeli do hry prvky až podezřele podobné fotbalu. V brance stále kraloval Kujna a i díky němu zápasy ANFK často končily poměrně přijatelným skóre. Smutnou událostí jarní části byl jen domácí duel proti AFK Střelnice, ve kterém hráč soupeře Valíček, zřejmě v pomatení mysli, zaútočil nesmyslně na Johnyho tátu. První jmenovaný si ze střetu odnesl červenou kartu a stop na deset utkání, druhý jmenovaný uštípnutý zub. Zápas, ačkoliv slibně rozehraný, jsme díky tomu nebyli schopni dovést do úspěšného konce a prohráli jsme 0:3.

Důležitou změnou v klatovské lize pro tento ročník byl zánik týmu FC Na Plech, což zde zmiňuji zejména proto, že tři hráči tohoto celku v polovině sezóny přistoupili k Černýmu uhlí – Mike a Mára Lepší a Jirka „Papy“ Papay. Na tomhle přestupu nese hlavní zásluhu Byrot a s odstupem času mu můžeme jedině děkovat za tento brilantní tah. Další letní posilou měl být Dan Ďuriš, který ale nakonec k naší škodě odehrál jediný zápas.

Dalším významným utkáním byl zápas shodou okolností opět proti Střelnici. Tentokrát jsme se ale neprali se soupeřem, ale málem sami mezi sebou. Pavel, v poslední době často nespokojený s našimi výkony a snažící se řídit hru podle svých představ, opět dával halasně najevo své názory. Já, ačkoliv mírná povaha a kliďas, jsem už nebyl ochoten to poslouchat, následovala docela přísná hádka, která skončila Pavlovým odchodem z našich řad. Poté už se samozřejmě neobjevil ani Martin. Kromě toho si na tomhle zápase Mike poranil koleno, takže ani on už do konce sezóny do dění na pažitu nezasáhnul.

I když jsme na konci sezóny neměli o mnoho více bodů než v roce předešlém (konkrétně poslední místo se 4 body a skóre 14:35), herně vypadaly naše zápasy o mnoho jinak a hlavně nálada v týmu se opět dostala do výrazně pozitivních rovin. Vyhlášení v Bolešinech jen potvrdilo dobrou náladu v týmu a kromě vydařených zážitků nám po roční odmlce znovu přineslo i cenu fair-play.

Nově získané sebevědomí, nadšení a chuť do hry jsme prokázali rozhodnutím vstoupit i do zimní ligy pořádané Láďou Lávičkou. Naši sestavu pro tuto soutěž doplnili bři Pacholíci, kteří zřejmě pochopili, že jejich život bez Uhlí postrádá určité kratochvíle a také borci z FC Formanka Aleš Kubaň a Jarda Bulka. Dalším nováčkem se stal Kája Holoubek, už delší dobu koketující s myšlenkou vstoupit do kvalitního týmu. Po některých pěkných zápasech (třeba výhra nad Smrkem 1:0, kde Rak popřel některé mýty o chytatelnosti a nechytatelnosti střel; porážka Bidla 2:1, kde Qrul vytáhnul jednu ze svých parád…) jsme bohužel poměrně nešťastně skončili na posledním místě, kdy o tomto nám už důvěrně známém postu nakonec rozhodnul až vzájemný zápas s týmem Real Hybrid. Suma sumárum 7 bodů a skóre 14:48 patří rozhodně k tomu lepšímu, co lze v uhelné historii najít.