Hlavním úkolem před jubilejní pátou uhelnou sezónou nebylo výjimečně horečné shánění mnoha nových členů, protože základ kádru byl poměrně stabilní a kvalitní (dá-li se o něčem takovém v ANFK vůbec hovořit). I přesto jsme se ale nevyhnuli některým změnám. Rak totiž odmítnul nadále kysnout v kysně, takže nalezení nového gólmana se stalo prioritou. Sestavu z předchozí sezóny tvořili Byrot, Dan, Johny, Mára, Mike, Papy, Qrul, Rak a Kryštof, který ale už předem oznamoval, že k dipozici příliš nebude. Tuhle skvadru doplnil Venca „Táclav“ Švejda, Julek Sokol (mimořádný talent a posila dotažená Qrulem) a role gólmana se měl ujmout Ondra Matouš; Tomáš Plánička, taktéž figurující na uhelné soupisce kvůli zaneprázdnění velkým fotbalem odehrál jen naprosté minimum zápasů.

Ligové jaro pro Uhlí začalo nad očekávání dobře, ba přímo lahodně. V naší poměrně těžké skupině jsme si dokázali poradit s takovými týmy jako Fireballs, AFC Sloni (výhra 5:3, Johny hattrick), Buvolss (výhra 5:1, Mára hattrick) a jeden čas jsme si dokonce brousili zuby na postup do finálové skupiny (v druhé části této sezóny se měly setkat lepší týmy ve skupině o postup a ty hůře umístěné ve skupině o umístění). Tenhle velký cíl jsme do konce nedotáhli, protože zázračná forma ze začátku jara nás začala opouštět. Podzimní část jsme proto měli strávit ve skupině o umístění, přinesli jsme si do ní ale poměrně slušný bodový vklad, takže jsme byli plni optimismu. V rámci jarní euforie jsme také pořídili nové dresy a tím se alespoň po vizuální stránce zařadili do kategorie „fotbalový tým“.

Neopomenutelnou událostí je také ligový pohár v Ježovech. Do prvního herního dne jsme vstoupili jen s velmi úspornou sestavou a na hranici sebezničení v neskutečném vedru odehráli všechna potřebná utkání. Na druhý den, kdy probíhala vyřazovací fáze, se nám podařilo sehnat několik čerstvých posil a v klíčovém duelu proti Slonům jsme nezaváhali a po Byrotově gólu (asistence Johny) vyhráli 1:0. Čtvrtfinálovým soupeřem měl být Magic, který ale nedorazil, což nám cestu do semifinále ždibec usnadnilo. Zde jsme se však střetnuli s Vilyžem, který byl nad naše síly. První trefy v dresu ANFK se zde dočkal Táclav a kosmeticky tak upravil výsledek zápasu na 1:7 z pohledu Uhlí. Čtvrté místo v prestižním ligovém poháru, ale rozhodně není věcí, za kterou bychom se museli stydět.

V polovině sezóny se uhelné řady rozšířily o nového člena – Vencu Matouše. Ondrův mladší bratr ho vystřídal v brance a od té doby se tam usadil natrvalo. Ačkoliv věkem by spadal spíše pod uhlí hnědé, kvalitami si od počátku plně zasloužil angažmá v Uhlí černým.

Jak bylo řečeno výše, do podzimní části jsme se vrhnuli s chutí a optimismem. Čekali nás totiž papírově mnohem lehčí soupeři (Divadlo snů, Bidlo, Camel B…), se kterými jsme už v minulosti dokázali hrát vyrovnané partie. Naše očekávání se ale naprosto nesplnilo, většinu zápasů jsme hráli v křeči kvůli vědomí, že bychom měli vyhrávat. Výsledkem této atmosféry bylo, že jsme během celé podzimní části dokázali získat jediný bod na domácí půdě proti Divadlu snů.

Závěr sezóny nás tedy jako již tradičně zastihnul s hlavou v dlaních a na posledním místě. Deset bodů a skóre 18:44 už ale signalizovalo, že jsme nebyli úplně do počtu a k lepšímu umístění chybělo jen ono pověstné „jít tomu štěstíčku trochu naproti“.

Zimní liga, považovaná už za nedílnou součást roku, přinesla do kádru několik změn. Oba Pacholdové se během léta upsali celku TJ Zavlekov hrajícímu velký fotbal, což znemožnilo jejich účast v zimní, ryze amatérské, soutěži (ze stejného důvodu se v sestavě neobjevil ani Julek). Dalším odpadlíkem byl z ne zcela zřejmých důvodů Kája Holoubek. Naopak přibyl Petr Boroň a zkušený hráč a srdcař Richard Eccles, jehož účast dodala Černýmu uhlí punc velkoklubu. Herně i výsledkově se sezóna velmi podobala té předešlé. Opět jsme dokázali sehrát dobrá utkání (třeba deklasování SK Chlistov v poměru 8:1), ale v relativně jednoduchých utkáních jsme nedokázali najít tu správnou pohodu a nadhled. Na konci sezóny nám tedy patřilo se čtyřmi body a skóre 17:54 12. místo z celkového počtu třinácti týmů. Kromě historické události v podobě opuštění posledního místa získal náš gólman Venca Matouš ocenění za nejlepšího brankáře ligy!