Počátek sedmé uhelné sezóny v klatovské OPEN lize se nesl v duchu personálních změn, které mužstvo jistě pocítilo už v předcházející zimní lize. Vnitřní boje o moc vyvrcholily již na podzim roku 2009, kdy Dan pod tlakem okolí abdikoval na svoji funkci a odebral se na zasloužený odpočinek do krajin jeho srdci nejbližších. Vedení týmu se zcela nezištně ujal dlouholetý loajální zástupce prezidenta Qrul, který se tak z pozice Kupkovým břichem odstrčeného dostal na samotný vrchol v týmové hierarchii.

Předsezónní cíle byly poměrně jasné – navázat na stále se zlepšující výkony z minulých sezón a hlavně tyto umět přetransformovat do bodových zisků, jinými slovy, konečně se naučit vyhrávat. Abychom šli takříkajíc štěstíčku naproti, najali jsme do uhelných řad tři nové borce – Šimona Bureše (nový benjamínek klubu, bratranec Dana), Marka Sysla (fotbalista) a Petra Papaye (fotbalista a další bratranec Jirky). Naopak s účastí Dana, Vlasty a Rudy na zápasech jsme minimálně v první polovině sezóny počítat nemohli.

Hned v prvním zápase sezóny proti Bidlu jsme museli řešit palčivý problém, koho postavit do brány, neboť ani Venca ani Rak nebyli k dispozici. Nakonec zbyl Černý Petr symbolicky na Petra. Zápas jsme prohráli 5:2, tudíž jsme nenavázali na vydařený začátek předchozí sezóny (Camel „B“ – Černý uhlí 0:0). Bohužel již v prvním zápase se ukázal nešvar, který se stal nakonec typickým pro první polovinu soutěže – absence obou gólmanů v mnoha důležitých utkáních. Z prvních šesti utkání jsme nedokázali vytěžit jediný bod, tehdejší uhelnou formu nejlépe vystihuje zápas s Divadlem snů, který jsme po ostudném výkonu prohráli 3:0 a po němž mnoho z nás uvažovalo o konci kariéry.

Naštěstí zázraky se dějí, v Černým uhlí jakbysmet. Naše neblahé výsledky se roznesly široko daleko a nikoho nepřekvapí, že se donesly i do sousedního Německa, k uším a očím exprezidenta Dana. Ten, tuše příležitost opět uzmout moc, neváhal a promptně přicestoval na zápas proti Fireballs. Ti do té doby proplouvali soutěží jako nůž máslem a proto Uhlí nemělo znamenat významnější černou můru v jejich velkém snu o druhé lize. Opak se stal pravdou, účast Legendy vlila ostatním hráčům novou krev do žil a zápas jsme vyhráli 4:3. Do konce první půlky jsme stačili ještě remizovat s Camelem a prohrát s Křečí.

Tak jako každý rok, i v této sezóně jsme se zúčastnili Klatovského ligového poháru. V základní skupině jsme vyválčili (s jediným vstřeleným gólem) 2 body, v nedělním čtvrtfinále jsme pak podlehli Slonům 5:0, tudíž jsme Ježovy opouštěli s hřejivým pocitem, že tradicím bylo opět učiněno za dost.

V druhé půli sezóny se Dan stal opět pevným členem základní sestavy a i nové vedení muselo přiznat, že od té doby šly výkony Uhlí rapidně nahoru. Z prvních čtyř zápasů jsme vydřeli neuvěřitelných 10 bodů a pomalu jsme šplhali třetiligovou tabulkou vzhůru. Poté přišla pro nás poněkud povědomější série prohraných zápasů, až kolo před koncem soutěže se nám podařilo udolat Camel.

V průběhu podzimní části jsme se už poněkolikáté zúčastnili pouťového turnaje v Chlistově. Vzhledem k tomu, že dorazilo pouze pět týmů, hrálo se systémem každý s každým. Černý uhlí dorazilo v solidní sestavě čítající 10 členů, mezi nimiž se vyskytl i Turda hájící v ligových duelech barvy Divadla snů. Na turnaji jsme nepředváděli špatný fotbal, ovšem v silné konkurenci to stačilo pouze na čtvrté místo.

Sečteno podtrženo, ze sedmé sezóny si Černý uhlí odneslo plných 17 bodů a 8. místo v třetí lize. Necháme-li ještě chvíli mluvit čísla, tak jsme v 18 ligových zápasech dokázali vstřelit 35 gólů a 55 jich obdržet, na zápasy jsme se scházeli v průměrném počtu devíti hráčů a v historické tabulce jsme udrželi s 41 body 31. místo (pouze bod za Mengy Teamem). Naše mnohdy hrdinské výkony nezůstaly historií opomenuty a z tradičního vyhlášení jsme si odnesli jednak několik týmových ocenění (tým Fair play – 2. místo, Ementál tým – 3. místo), tak i jedno individuální, kdy se Venca stal třetím nejlepším gólmanem třetí ligy. V letošním ročníku byla zavedena novinka, kdy rozhodčí po každém odehraném utkání určuje tři nejlepší hráče zápasu. Na konci každé sezóny tedy vznikne žebříček nejlepších hráčů sezóny v rámci dané ligy. V letošním třetiligovém žebříčku se hned dva hráči ANFK dostali do první desítky, kdy Mike obsadil 6. a Papy 10. místo, což opět potvrzuje, že ANFK je líhní opravdových hvězd klatovské OPEN ligy. Naší povinností a zároveň ctí je na tomto místě také uvést, že Rak se stal 95. nejlepším hráčem třetí ligy.

Ani jsme pořádně nestačili sešít rány a narovnat zlámané končetiny a už se pomalu blížil start dalšího ročníku zimní ligy, kterého jsme se opět jali zúčastnit. Naše soupiska prodělala mnoho zásadních změn. Jarda s Alešem se rozhodli zkusit štěstí v zimní verzi jejich Formanky, Ričrd ukončil uhelnou kariéru neoficiálně už předchozí rok. Předsezónním cílem tedy bylo poohlédnout se po nových tvářích, patřičně je zpacifikovat a následně dopsat na soupisku. Výsledkem snažení byly posily v podobě Podryho (člen Fireballs), Karla Šilhavého (účastník předchozí letní přípravy, posila s velkým P) a Turdy, který se k překvapení všech přítomných objevil v šatně před prvním zápasem.

Hned první dvě kola pro nás nachystala dva tvrdé oříšky – týmy BS Stars a SK Panters. Ač jsme oba zápasy prohráli, díky předvedeným výkonům se začínalo v kuloárech šuškat, že tentokrát bychom nemuseli patřit k adeptům na pronájem dna tabulky. Další zápas jsme sice ještě prohráli, ale pak se začaly dít věci, které ani páni otcové zakladatelé nepamatují, však posuďte sami: výhra, výhra, remíza, výhra, remíza, čili 5 neprohraných zápasů za sebou se ziskem 11 bodů. Více jsme již tuto sezónu nezískali a tak jsme v konečném zúčtování obsadili krásné 8. místo z 12 zúčastněných týmů, což se dá zařadit na přední příčky v žebříčku našich týmových úspěchů.