ANFK v sestavě: Qrul, Mike, Johny, Rak, Petr, Venca, Marek, Šimon
Protože divadelní představení z loňského podzimu se u členů uhelného týmu setkalo s nebývalým úspěchem (který jim později poněkud zhořkl), světaznalé vedení velkoklubu se rozhodlo, že si jeho ovečky po náročném začátku sezóny opět zaslouží tento kulturní zážitek zopakovat.
<br>
Protože se tato radostná zpráva roznesla do nejširších černouhelných dolů, bylo hlediště již před vlastním představením velice sympaticky zaplněno (9 z 11 míst bylo obsazeno). Dokonce i někteří sváteční účastnící uhelných akcí si nenechali tuto událost uniknout (pouze si ve vzniklém stresu zapomněli nutnou část obleku – chrániče holení). Protože samotní divadelníci jsou také jenom lidé, počkali s chápavými výrazy na tvářích na několik uličníků, kteří dorazili až mírně po polednách. Každý jistě pochopí, že po vydařené noční veselici se před dvanáctou těžko vstává.
S očekáváním jsme sledovali rozhrnutí opony na pažitu, co znamená fotbal. Ligové tamtamy nám totiž dopředu prozradily, že letos již divadelníci předvedli několik velice zdařilých představení.
Ani tentokrát se rozhodně nenechali zahanbit, dokonce si pro diváky připravili nejedno překvapení. Hra byla založená na konfrontaci mezi divákem a hercem. Ač jsou hráči Uhlí známí svým kulturním přehledem, je na tomto místě nutno podotknout, že je tento přístup mírně řečeno zaskočil. Do pauzy, která dělila představení na dvě poloviny, byli schopni kloudně reagovat pouze na zlomek situací, které si pro ně se zápalem hrající aktéři připravili, naštěstí pro ně však žádná neskončila vyloženým fiaskem.
Pauzu využily obě strany po svém. Hráči Uhlí se pokusili dát hlavy dohromady, aby byli na druhou půli lépe připraveni, samotní aktéři představení projevili odhodlání zbytek hry jaksepatří opepřit.
Dá se říci, že druhá polovina začala tam, kde skončila první. Postupem času ovšem muselo být i laikovi jasné, že pro ANFK se stal z očekávaného příjemného zážitku doslova očistec. Hned třikrát se stalo, že aktéři představení převzali veškerou iniciativu, hráči Uhlí se museli potupně spokojit pouze s rolí přihlížejících (a k tomu ještě téměř slepých). Pouze Mike s Papym projevili snahu s rýsující se ostudou ještě něco udělat, dočkali se však pouze jakýchsi řečí o bolavé noze, rozbitých kopačkách, bolavé hlavě a žaludku. Zbytek buď mlčel nebo zoufale dával okolí na vědomí, že neví, co má dělat (jinými slovy, že neví, co s míčem).
Po skončení představení zavládlo v řadách diváků nebývalé ticho, jakoby právě absolvovaný zážitek nebyl nikdo schopen vstřebat. Na pódiu a posléze v šatnách však zavládla pohodová atmosféra, nikdo jistě nečekal tak hladký průběh a herci si mohli navzájem gratulovat, že jimi předvedené divadlo bylo téměř jako z říše snů.
Hej, Divadelníci! To už vám nestojíme ani za to, abyste se nám smáli? 🙂
Vložil Dan - 21. 5. 2010 v 12.15
No když jinak nedáš tak teda „cha cha tady máte odplatu za minulý rok!“
Ale ted vážně. Hodně mě překvapili vaše posily – ten mladičkej (asi Šimon nejsem si jistej jménem) ještě nějakej čas nebude mít fyzický parametry na výraznější prosazení jeden na jednoho a do kombinační hry se moc nezapojoval. Naopak dobrej příchod se vám povedl s druho posilou (jméno nevím z lonska z tréninku si ho nepamatuju že by chodil) to je moc dobrej hráč. Bohužel pro vás v tom zápase neměl nikoho s kym by si to dal. No a když jsme vynulovali ostrostřelce Qrula tak to jinak dopadnout nemohlo
Vložil Prezident Divadla snů - Vašek - 21. 5. 2010 v 12.54
No s tim Šimonem máš pravdu, on se hlavně potřebuje hlavně trochu rozkoukat a zvyknout si. Při tréninku je i přes svých 50 kilo schopen přetlačit i borce dvakrát tak velký, ale trénink neni zápas, to je jasný…
No a pokud by to fakt bylo jako minulej rok, tzn. vy nás porazíte a my pak budeme před vámi, tak nejsem proti 😉
Vložil Dan - 21. 5. 2010 v 16.02