ANFK v sestavě: Petr; Dan, Karel, Mike; Johny, Kája, Kostra, Qrul
Do zápasu jsme vstupovali v lehce užší sestavě a zejména s Achillovou patou na postu gólmana, protože Venca léčil zranění z volejbalu a na jeho místo si tak nouzově musel stoupnout Petr. Jinak jsme ovšem byli plni optimismu, protože dosavadní zkušenosti ukázaly, že Rota je hratelným soupeřem.
Začátek utkání se právě nevyvedl, když hned ve druhé minutě Johny podcenil počínající brejk, jím (ne)bráněný hráč snadno zatáhl míč do středu pole, přihrál do křídla a Mike už jen sledoval útočníka Roty, jak zakončuje pod víko. Poté se hra vyrovnala nejen herně, ale i co se týká skóre, když vyrovnávací branku vstřelil Kája. Do vedení nás záhy na to poslal solidní střelou k tyči Johny a vše začínalo nabírat správný směr. Nicméně ještě v první půli přišly pro zápas zásadní chvíle. Soupeřem rozehrávaný aut skončil v naší síti – dle našeho názoru ovšem bez tečování a tudíž bez platnosti branky. Stejného mínění byl zpočátku i velmi nejistý rozhodčí, nikoliv však soupeři. Zahrnut přívalem nepublikovatelného výraziva ze střídačky hostí, prohlásil sudí nejprve „tak se nějak dohodněte, já vim ho*no“, načež branku uznal. V nastalé situaci nezpanikařil Kostra a mírnou domluvou rozhodčímu naznačil, že není dobré měnit jednou dané rozhodnutí. Resumé – gól byl opět neuznán. Není se co divit, že toto prazvláštní soudcování vybičovalo emoce na hřišti do velkých otáček. Arbitr se stal spíše jen zapisovatelem skóre než řídícím článkem hry. Například faul ve vápně na Káju, který jistě zasluhoval žlutou kartu, tak zůstal nepotrestán. Oproti tomu Rota dokázala ještě v první půli vyrovnat.
Začátek druhého poločasu se nám právě nevydařil a v rychlém sledu jsem dostali dvě branky. Zejména pod čtvrtý gól se nepříjemně podepsal Petr, který si neporadil se střelou pod nohy doprostřed branky. Nesvěsili jsme však hlavy a dál se prali o výsledek, což přineslo kýžené vyrovnání, když se nejprve trefil z větší vzdálenosti Mike a poté se podařilo sehrát solidní autové vhazování po ose Qrul-Dan-Kája. Nutno podotknout, že atmosféra byla stále vyhecovaná a Rychlá rota si pramálo dělala z toho, že „zákon hájí Chi-Chi-Chi-Chip a Dale…„. Zápas, kterému by s ohledem na vyrovnanost obou týmů jistě slušela remíza, nakonec rozhodla střela z uctivé vzdálenosti k tyči, na kterou byl Petr krátký. Velkou šanci na vyrovnání měl sice ještě Johny po přihrávce od Kostry, ale neprojevil v koncovce dostatečný klid a místo kličky padajícími brankáři zvolil střelu do něj.
ANFK sice vyšlo z tohoto duelu bez bodového zisku, mnohem hůře ale dopadl rozhodčí, který musel od svého ne-verdiktu v první půli vyslechnout mnoho slov na svoji adresu. Každopádně, budou-li při konečném účtování chybět na uhelném kontě nějaké body, je toto jeden ze zápasů, na který se bude smutně vzpomínat…
Žádné komentáře k “ANFK Černý uhlí – Rychlá rota 4:5 (2:2)”