Relativní neúspěch první sezóny nás nejenže neodradil, ale naopak namotivoval k dalšímu a lepšímu účinkování v klatovské soutěži. Proto jsme se také rozhodli pro dva zásadní kroky: 1) přijmeme posily
2) začneme trénovat

Novými členy týmu se tímto stali Michal Kůra (dnes kanonýr, brankář a zásadní opora celku Fireballs) a Nikola Novák (účinkující v současné době tamtéž). Druhá sezóna je zcela zásadní pro uhelný vývoj mimo jiné tím, že se v našich řadách objevil Qrul, skrytá to hvězda a duše současného týmu. Tehdy byl ovšem jeho talent hrubě podceněn, přehlédnut a zanedbán, takže se naší hry účastnil pouze v tréninkovém režimu, který spočíval v „kopání si nahoře“ (myšleno vedlejší hřiště u gymplu). Poslední kádrovou změnou byl dočasný odchod Honzy Ráčka, způsobený částečně jeho časovou vytížeností a částečně neshodami s klubovou politikou a hlavně zraněním kotníku, které mu nedovolilo plně rozvinout jeho talent, což nebylo snášeno ze strany funkcionářů a trenérů klubu (největší břicho a nejšedivější vlasy).

Druhým inovativním krokem byl pokus o zavedení opravdových tréninků, tzn. nejen hrát, ale i dělat různá cvičení a podobně. Tento úkol se ale ukázal být nad naše síly, protože v týmu nebyla žádná autorita, která by dokázala zkrotit tlupu pobíhajících nadšenců. Z tohoto důvodu jsme po zralé úvaze sáhnuli ke kroku hodnému pravého velkoklubu, a to sice přijmutí trenérů. Do role šéftrenéra byl pasován pan „děda“ Kupka (děda gólmana Green Egga) a jeho pravou rukou se stal pan Pacholík. S jejich příchodem zavládla v našem spolku železná kázeň a tréninky obohacené i gymnastickými prvky se mohly směle měřit s ligovými kluby. Tento nový přístup samozřejmě přinesl i změny v pohledu na hru jako takovou. Mnohem větší důraz byl kladen na výkonnost, což poměrně zásadně odporovalo původní uhelné myšlence.

Vstup do sezóny byl o mnoho zdařilejší než v roce minulém a Uhlí přestalo být naprostým outsiderem. Některé solidní ligové výsledky ale nezabránily tomu, že nálada v týmu se začínala pozvolna ochlazovat. Tomu napomohlo i podivné chování dvou výše zmiňovaných nových hráčů, kteří po několika málo odehraných utkáních opustili bez vysvětlení naše řady. Náš šéftrenér se plně ujal moci a začal řídit tým podle svých představ, které se mnohdy ne všem zamlouvaly. Situace se vyhrotila po akci viceprezidenta Byrota, který na naše tehdejší webové stránky na protest vyvěsil heslo „Fuck off děda Kupka“. Tenhle poněkud neuvážený čin pouze potvrdil rozkol v týmu. Na jeho obranu je třeba říct, že jeho zásluhou se jasně ukázalo, kdo má jaké představy o dalším vývoji ANFK. Frakce kolem bratrů Pacholíků těžko mohla najít společnou řeč se mnou a Byrotem. Zatímco oni byli zaměření striktně na výkon, my jsme chtěli, aby si mohl zahrát každý, koho to baví…

S postupem času se i mně znelíbila funkce loutkového prezidenta háchovského stylu, což vnitrotýmovou krizi dovršilo a část mančaftu na podzimní zápasy už ani nedocházela. I přesto, nebo možná právě proto, si v této sezóně Černý uhlí vydobylo své doposud nejlepší ligové umístění a skončilo s 25 body a skóre 27:35 na osmém místě z celkového počtu jedenácti týmů. Na nádhernou šestou příčku chyběly dva body…

Tečkou za touto událostmi nabitou sezónou bylo vyhlášení v klatovské Ville, ze kterého jsme si odnesli další cenu fair-play a Johny pohár za první místo v tipovačce a výstavní opici. Kromě zisku ocenění jsme zde i zakopali válečnou sekeru a začali vytvářet plány na další ročník…