ANFK v sestavě: Luban; Dan, Martin, Mike; Johny, Kája, Qrul, Zdeněk; Doudy, Petr
V pátém kole se ANFK mělo střetnout s druhdy druholigovým týmem Bukvy Tokio a svést s ním souboj o průběžné druhé místo, takže bylo nasnadě, že zápas přinese vyrovnaný duel. Soupeř naštěstí nedorazil ve své nejsilnější možné sestavě, ale i Černý uhlí postrádalo několik opor, jako například Karla či Táclava. Ke zcela přelomovému okamžiku došlo ještě před úvodním hvizdem, a to dokonce se čtvrthodinovým předstihem – v šatně se totiž objevil Johny a o rovných třináct a půl minuty tak překonal svůj dosavadní rekord v přicházení na zápasy.
Na hřišti byl pro uhelnou obranu zpočátku největším (velmi doslova) problémem útočník Anděl, přes kterého by Dan s Mikem viděl snad jedině, pokud by si navzájem stoupli na ramena. Andělovo precizní krytí míče i patřičný důraz vedly ke dvěma nepříjemným závarům, které se podařilo vyřešit jen díky nízkému pudu sebezáchovy našeho brankáře a s notnou dávkou štěstí. Pak už ovšem převzala iniciativu uhelná ofenzíva a předváděla nebývalé kousky. První velkou šanci měl Petr, který se dostal do úniku, ale s obráncem soupeře v patách nezakončil ani důrazně ani přesně a brankář Bukev ani nemusel zasahovat. Obdobnou situaci dostal k řešení i Kája po dobré kolmici z obrany, ale delší předkopnutí míče se také neukázalo jako ideální řešení, neboť gólman situaci dobře přečetl a včasným vyběhnutím šanci zlikvidoval. Soupeři nenapadli nikterak aktivně, což nám dávalo možnost v klidu a po zemi rozehrát a posléze se kombinací dostat i na útočnou polovinu. Urodilo se i několik poměrně solidních střel a především následných dorážek (hlavně v podání Petra), ale skóre se stále neměnilo. Výtečnou pobídku k jeho změně dostal Johny, který se objevil zcela sám na hranici vápna za nic netušící obranou soupeře. Danova přihrávka byla, pravda, vzduchem, ale poměrně přesně na nohu a času na zpracování měl náš kanonýr také přehršel. Přesto se pokusil zakončit z první, což kýžený efekt nepřineslo. Bukvy kromě výše zmíněných situací z úvodu neměly žádné větší příležitosti a jejich taktika nakopávaných vzdušných míčů nefungovala tak, jak by si asi naši soupeři přáli.
S vědomím dobré doposud předváděné hry jsme do druhé půle nic neměnili a nadále se zkoušeli dostat k zakončení postupným útokem. Slibné šance si dokázali připravit snad všichni členové týmu vyjma Lubana v brance. Určitě největší tutovku druhé půle odmítl proměnit Qrul, když se k němu po nastřelení míče do skrumáže, kde operoval Zdeněk, dostal vzdušný balón na zadní tyč. Branka zela prázdnotou – celá obrana soupeře včetně gólmana byla na jedné hromadě u druhé tyče – a stačilo tedy míč „dohrnout“ do branky takřka jakoukoliv částí těla. Řešení pomocí kopu nártem sice určitě bylo fotbalovější než jiné možné varianty, za to však o to méně přesné. Qrulovi budiž omluvou, že celá situace byla poněkud překvapivá a evidentně ho zaskočila. Ve střední části hry došlo k několika strkanicím a troše křiku (hlavně ze strany soupeřů), ale sudí zůstávali v klidu a atmosféra se naštěstí záhy opět uklidnila do normálu. Bukváci také nijak neměnili svoji hru, ačkoliv nebyla pro naši obranu nijak zvlášť nebezpečná. Proti individuálním pokusům fungovala uhelná obrana na jedničku a zejména Mike a Martin hrozili z rychlých kontrů po dobrém odebrání míče. Kombinační hra soupeře byla pro změnu značně nepřesná a tudíž taktéž nikterak strach nahánějící. Největší šanci Bukvám tedy musel připravit (jinak ve famózní formě hrající) Kája. Při Lubanově rozehrávce se nekoncentroval na hru, ale míč přesto dostal. Z levého křídla se pokusil o akrobatický průnik středem, nota bene s předkopem na dlouhou nohu. Míč ovšem putoval přímo do míst, kde operoval Anděl, který příliš neváhal, rozhozeného Káju jednoduchou kličkou obešel a vypálil. Luban byl však připraven a vytáhl excelentní zákrok, kterým si udržel čisté konto. Kája si pošramocené renomé beze zbytku napravil v jednom z následných přečíslení, kdy navzdory pobídkám ke střelbě přihrál sbíhajícímu Danovi a ten šmrdlavou střelou-nestřelou pod nohy překvapil brankáře. Hosté se k závěrečnému tlaku nevzchopili, takže skóre zůstalo na pro letošní sezónu typickém uhelném výsledku 1:0.
Dobře zvládnutý zápas, ve kterém mělo ANFK takřka po celou dobu převahu jak co do držení míče, tak i počtu šancí. Vyzdvihnout je určitě třeba dobrou kombinační hru celého týmu, mínusem je naopak – ostatně jako takřka vždy – nízká úspěšnost proměňování i velmi dobrých šancí.
Žádné komentáře k “ANFK Černý uhlí – Bukvy Tokio 1:0 (0:0)”