ANFK v sestavě: Lubo; Dan-Mike, Karel-Papy; Johny-Slámík, Qrul-Táclav; Doudy, Myšák
Sedmé kolo přineslo s napětím očekávané derby proti Divadlu snů, ve kterém jsme byli rozhodnuti potvrdit dlouhodobě kladnou bilanci vzájemných duelů a přiblížit se tak bojům o přední příčky tabulky. Že divadlo stále táhne bylo patrné při pohledu na naši soupisku, kde nezbylo jediné volné místo a Marek si dokonce musel vybrat absenci.
Do zápasu jsme ovšem – někteří členové s nosánky lehce vzhůru – nevstoupili nijak oslnivě a brankář hostí nemusel řešit žádné zásadnější problémy. Nejinak na tom ale byl i Luboš, jehož činnost se omezila na rozehrávky od branky a nošení míčů. Jinými slovy – hra příliš krásy ani tempa nepobrala, souboje i náznaky kombinací se odehrávaly vesměs ve středu pole, v bezpečné vzdálenosti od obou branek. Naše útočné snahy sice přece jen občas vedly k ohrožení branky, ale byl to paradoxně soupeř, který otevřel skóre. V jednom z řídkých momentů, kdy naše obrana nehlídala již od prvopočátku na těsno rozehrávku, putoval míč od obránce dlouhým pasem na rozeběhnutého útočníka, kterého se neobtěžovali bránit ani Johny ani Slámík, takže přišla solidní střela, na kterou byl i Lubo krátký. Inkasování branky na nás zapůsobilo do jisté míry jako studená sprcha, tedy nikterak příjemně, ale s povzbuzujícím účinkem. Hned ze středového kruhu předvedli kombinaci až k brance Doudy a Dan, ale druhý jmenovaný zakončoval jen do brankáře Divadla. Zlepšili jsme kombinaci a začali se dostávat k zakončení. Často se jednalo o různé skrumáže a dorážky, střelby v pravém slova smyslu bylo k vidění pohříchu málo. I přes naše větší nasazení už ale první půle nic zásadního nepřinesla, takže do druhého poločasu jsme vstupovali s jednobrankovým mankem.
Po přestávce jsme zvýšili obrátky, což bylo hned v úvodu odměněno brankou, kterou po Johnyho přihrávce vstřelil Myšák. Divadelníkům možná malinko docházely síly, což výtečně svědčilo našim útočným rejdům. Opět ovšem chyběla kvalitní střelba, bez které se vstřelení branky notně komplikuje. Hosté se ve druhé půli omezili na sporadické výpady a individuální akce, které ale vesměs nebyly dotažené do konce. Přesto se jim podařilo vytěžit z minima maximum, když po autovém vhazování nepochopitelně podskočil míč Papy (zřejmě nějaká nová Papy-móda nahrazující obligátního vlastence) a umožnil tak soupeři pohodlné zakončení hlavou. Opětná nutnost dohánět brankové manko nás tentokrát nijak nebrzdila v rozletu a tlak na soupeře se stupňoval, žel bohu ovšem opět bez brankového vyústění. To přišlo až po rychlém brejku po chybě divadelní obrany (Turda? 🙂 ), který ve vyrovnávací trefu do již prázdné branky přetavil opět Myšák. V závěru jsme se usadili na půli soupeře, řadu míčů dostával především Doudy, který se ale rozhodl pro tentokrát držet gólovou dietu. Několik perných chvil připravili brankáři Divadla i Qrul a Táclav, ale smůla se jim letos zatím lepí krutě na paty, takže tato elitní záložní dvojice na svoji první branku stále čeká. Paradoxně to tak byli opět hosté, kteří mohli jít do vedení. Chvilka nepozornosti naší obrany stačila jednomu z útočníků, aby vypustil takřka nechytatelnou bombu pod víko, nicméně Lubo prokázal své kvality a pumelici dechberoucím zákrokem zlikvidoval. I díky tomu jsme se nakonec pro tentokrát rozešli s Divadelníky smírně 2:2.
Zápas krásně ukázal, jak ošidné je spoléhat na jakékoliv prognózy či dlouhodobé bilance. Měli jsme sice (zejména ve druhém poločase) více ze hry a více šancí, ale Divadlo předvedlo maximální produktivitu, takže remíza je z objektivního pohledu asi zasloužená. S tímto vědomím je třeba jít do dalšího zápasu proti Křeči, kde právě ANFK bude tím týmem, který může konečně zdolat zakletého soupeře…
Žádné komentáře k “ANFK Černý uhlí – Divadlo snů 2:2 (0:1)”