ANFK v sestavě: Luboš, Mazlík, Doudy, Papy, Karel Š., Rak, Johny, Mike, Táclav
První uhelný zápas po přestávce s sebou přinesl slunečné a horké počasí, které nám ovšem jako mladíkům a sportovcům rozhodně nemohlo vadit, v tomto horku na nás čekali Brigádníci, tým, který Uhelnému celku zatím přinášel body při vzájemných zápasech a náběhy na šlak myokardu při zápasech, které pískali.
Začátek zápasu ozdobil Johny, který se neobtěžoval dostavit se na čas, ačkoliv mu nepřítomné vedení svěřilo zápis o zápasu, s lehkostí sobě vlastní přeskakoval plot areálu až ve chvíli, kdy zvuk píšťalky rozhodčího oznámil začátek a hlasy spoluhráčů častovaly Johnyho jmény, která obvykle patří našim milým politikům. Začátek zápasu se nesl v duchu vzájemného oťukávání, z kterého se tu a tam urodily ojedinělé akce na obou stranách, všechny míče ovšem končily v prostoru za brankou nebo na rukou obou precizních gólmanů, popřípadě na nešikovnosti Raka, který netrefil odražený míč. První půlka tak končila smírem, za který bychom byli ještě na konci jistě vděčni.
Druhá půle se nesla ze začátku v duchu té první, nicméně po chvíli začali Brigádníci vystrkovat své čerstvě zletilé růžky a bylo nutné několikrát zatáhnout za záchrannou brzdu v podobě taktického faulu, po jednom takovém zahrával soupeř volný přímý kop a jeho exekutor nedal jinak výbornému Lubovi sebemenší šanci a nádhernou střelou otevřel skóre zápasu, bohužel pro Uhlí na špatné straně. Bylo tedy nutné začít stupňovat tlak, pod kotel přikládal hlavně Mike a jeho brilantní práce ve středu hřiště, nutno však podotknout, že koncovka všech Uhelných střelců byla nepřesná, slovy klasika jsme prostě nezavřeli nohu. Uklidnění přinesl až Rak, který po Mikově přihrávce do vápna mírným lobem skóroval. Zlí jazykové tvrdí, že Rak míč netrefil tak, jak chtěl, ale na to se historie neptá, bylo vyrovnáno. K nepřesnostem ve střelbě se ovšem s časem přidaly problémy s rozehrávkou a přechodem poloviny a tím způsobené brejky čím dál tím víc aktivního soupeře, které vyústily v situaci jeden na jednoho, kdy Luboš sice nejdříve vyrazil, ale obrana již nevyrazila, a tak byl náš gólman na dorážku hlavou již krátký. Konec zápasu zdobilo už jen rozhazování rukou, stupňující se nervozita a obvyklá snaha poslat na hřiště papírově nejlepší hráče, která bohužel již nikam nevedla.
proste nam chybel Dan aby to zklidnil.. 🙂
Vložil johny - 19. 8. 2012 v 20.26
mile rád, k tomu mě netřeba dvakrát pobízet 🙂
Vložil Dan - 21. 8. 2012 v 11.57
No, chtělo by to…
Vložil Rak - 21. 8. 2012 v 13.57
Doufam, že tohle čtou všichni, kteří si ze mě dělají humor, že jsem cholerik – mančaft si prostě takový jednání žádá a stýská se mu po něm 🙂
Vložil Dan - 22. 8. 2012 v 21.32
Abysme se Ti nezačali smát, že rád přeháníš 😀
Vložil Rak - 23. 8. 2012 v 15.31