ANFK v sestavě: Luban; Dan, Karel, Mike; Johny – Martin, Qrul – Zdeněk; Doudy, Papy
Po týdenní pauze způsobené odpadnuvším zápasem v Chlistově z důvodu podmáčeného hřiště se ANFK setkalo v dalším soutěžním zápase s celkem PS Křeč, který bývá pro uhelné borce tradičně velmi tvrdým a jen zřídkakdy řešitelným oříškem. Sestava však vypadala velice slibně a ani sebevědomí nám před zápasem nechybělo, takže se vesměs všichni těšili na nějaký ten bodový přírůstek na uhelné konto.
Zápas začal v solidním tempu a oba týmy se bez dlouhých okolků tlačily na bránu soupeře. Pro uhelnou defenzívu byli největším nebezpečím zejména Honza Šafránek (kvůli své stabilitě, výškovým parametrům a schopnosti překvapivě zakončit) a Džumba (kvůli rychlým nohám a vytříbené technice). V úvodu se však dařilo oba tyto, i další, borce soupeře držet na uzdě. Důležitý moment přišel cirka po deseti minutách hry, kdy vznikl v uhelné obraně lehký zmatek ohledně autového vhazování respektive kopání rohu. Sudí se nevyjádřili příliš jasně a část hráčů v poli nabyla přesvědčení, že míč bude do hry vpraven kopem. Namísto toho však jeden z Křečáků míč do hry poměrně překvapivě vhodil, a to přímo na hlavu Džumby, který z malé vzdálenosti nedal Lubanovi ani zaskočenému Mikovi šanci – 0:1. Černouhelná ofenzíva ale nijak nelenila a vytvářela si též slibné šance. Mike mířil po hezké Johnyho příhře sympaticky k tyči, ale gólman hostí byl připraven. Na další situaci byl však již krátký. Papy dostal těžký vzdušný míč od Karla, podařilo se mu ale výtečně zorientovat a nadvakrát dopravit míč do nádherné pozice ve vápně operujícímu Johnymu. A tak nastala velká chvíle našeho specialisty na dalekonosné pumelice, rány, perdy a obdobné typy střel. Oproti veškerým svým zvykům a předpokladům totiž ne zcela lehký míč zpracoval, juknul na brankáře a lahodnou placírkou na vzdálenější tyč jej bez zaváhání překonal.
Po změně stran se na hostech začala projevovat lehká únava, čemuž se ani nelze příliš divit s přihlédnutím k jejich ne zcela zaplněné soupisce a panujícímu vedru. ANFK se tak postupně během druhé půle stalo lepším týmem. Do zajímavého úniku se mohl hned v úvodu dostat Papy, ale Danův pas za obranu nezkrotil, jak se sluší a patří. Svoji reputaci bohužel nevylepšil ani o chvíli později, když se k němu dostal míč na hranici vápna a z této vzdálenosti následovala bomba pod břevno, ale naneštěstí přímo doprostřed branky, takže brankář míč vytěsnil na roh – jedna z největších uhelných šancí druhé půle tak přišla nazmar. Z dobrého čtení hry těžil jako obvykle Mike, který v jedné z takovýchto situací zařídil přečíslení 2na1 a ačkoliv byl sám v dobré pozici, rozhodl se přihrát ještě Qrulovi. Ten sice nezakončil špatně, ale střelu nahoru na bližší tyč se podařilo gólmanovi Šedivcovi s pomocí břevna odvrátit. Další výtečnou možnost k protržení střelecké smůly dostal Qrul i po přihrávce z rohu, když se zjevil zcela osamocen ve vápně. Nabídku však odmítl a míč pro jistotu zakopl mimo hřiště, aby se k němu nedejbože nedostal Johny stojící hned za ním a brousící si zuby na druhý zářez v tomto zápase; inu, vnitrotýmová řevnivost je někdy hrozná věc. Spíše tragikomický nádech pak mělo Danovo „řešení“ situace, kdy dostal míč do krásné pozice pro střelu od Qrula. Půlminutové čekání a následná přihrávka zpátky Lubanovi, nota bene lehce do presu, to rozhodně nepatří k vrcholům kariéry tohoto hráče. Technickými finesami a vysloveně filigránskými kličkami udivoval ve druhé půli především Doudy. Při jednom z odvážných individuálních průniků jej zastavil až faul tradičního křečáckého brusiče Kovaříka ve vápně, který se však nepískal, ostatně stejně jako žádné další přečiny proti pravidlům v tomto zápase (kterých naštěstí bylo jen poskrovnu, takže sudí mohli být celkem v klidu). Hosté nebyli ve druhém poločase příliš nebezpeční, uhelná obrana dokázala výtečně číst hru a likvidovat jejich rozehrávku hned v zárodku. I přesto si ale dva nebo tři důležité zákroky Luboš připsal, především po hlavičkách či ošemetných situacích na hranici vápna. Jako ledová sprcha tak logicky zapůsobila situace z poslední minuty hry, kdy házený aut spočinul na hlavě Honzy Šafránka, jenž, navzdory tomu, že byl tísněn zepředu Mikem a zezadu Zdeňkem, dokázal balón tečovat a dopravit do sítě.
ANFK předvedlo bez debat velice solidní výkon a minimálně ve druhém poločase bylo lepším týmem (v některých pasážích se hrálo takřka jen na jednu branku), ale tristní koncovka nepřestává být jeho Achillovou patou. Remíza by byla vcelku spravedlivá, s ohledem na první poločas, kdy byli zřejmě o něco lepší hosté, ale prohra 1:2 po takovémto výkonu je naprosté zklamání.
Na závěr ještě poznámka a rada pro uhelné borce, kteří se sice účastnili zápasu, ale nejsou v komentáři příliš zmíněni, ačkoli podali veskrze solidní a jednoznačně nadprůměrný výkon (tentokrát zejména Martin, Zdeněk, Karel): Cesty, jak dosíci slávy a objevit se v tomto prestižním věstníku, jsou v zásadě dvě:
a) dát gól nebo na něj alespoň nahrát (viz Johny)
b) něco totálně zk**vit (viz téměř všichni ostatní jmenovaní) 🙂
Žádné komentáře k “ANFK Černý uhlí – PS Křeč 1:2 (1:1)”