ANFK v sestavě: Táclav; Dan, Karel, Mazlík, Petr, Qrul, Šimon
Předposlední kolo 16. ročníku klatovské malé kopané nabídlo Černýmu uhlí příležitost konečně po letech zdolat takřka nepokořitelného soupeře, tedy PS Křeč. Předzápasové vyhlídky pro tento historický čin ale nebyly právě nejrůžovější, neboť v brance jednak chyběl Luboš chytající ve stejném čase „velký“ fotbal a kromě toho byl i zbytek soupisky poměrně prořídlý. Kromě pracovního vytížení (Mike, Rak) se na tom podepsala i Johnyho rýmička, kterou se nešťastník předešlého večera rozhodl – poněkud nešťastně – řešit tequilovou meducínou.
Zápas ovšem začal naprosto vyrovnaně a od počátku bylo zřejmé, že bude k vidění ostrá podívaná bez větších servítků, kterýžto fakt pociťoval především poctivě napadající Petr. Hned po několika minutách se mu podařila až podezřele brilantní klička, za což byl obráncem hostí odměněn příkladnou kosou, za kterou mohl rozhodčí bez uzardění vytáhnout i žlutou kartu. Nelze však zastírat, že ostřejší zákroky byly i na druhé straně. Kromě toho se uhelným obráncům podařilo několikrát zahrát rukou, přičemž jedna z těchto situací v podání Mazlíka nepříjemně zaváněla pokutovým kopem. Celkem kopali hosté za první poločas nejméně čtyři přímé kopy a jeden z nich, rozehraný nepřímo do strany a pak Honzou Šafránkem s notnou dávkou štěstí tečovaný, skončil v síti. ANFK ale nemínilo složit zbraně a záhy po obdržené brance rozehrálo situaci, na jejímž šťastném konci stál ve své gólové premiéře Šimon. Karel naservíroval míč do vápna po zemi z levé strany a týmový benjamínek (neboli též Koloušek) jej zametl – sice poněkud prazvláštním, zato však velice efektivním – způsobem k pravé tyči. O několik minut nás mohl stejný hráč poslat do vedení, tentokrát po centru z druhé strany. V poněkud obtížnější situaci však navzdory velké blízkosti k brance přestřelil. Za ANFK byl střelecky aktivní především Karel, jehož pokusy ale až příliš často létaly nad horní tyč. Hosté se prezentovali sehraným týmovým výkonem a dobrou kombinační hrou, uhelná obrana ale fungovala dobře, takže většina střel byla zblokována nebo odkloněna do bezpečí. Za smírného stavu se tedy odcházelo do pomyslných šaten.
Druhou půli začali hosté nepříjemným tlakem, který byl podpořen i lehkou Qrulovou indispozicí, jež zapříčinila, že první tři nahrávky směřující na jeho nohu putovaly od ní přímo na nohy soupeře. Krizovou pasáž se ale podařilo přestát bez ztráty kytičky a pro uhelné svižníky v útoku (hlavně Mazlík a Šimon) se začala otevírat okénka do špatně konsolidované obrany. Jeden z rychlých brejků přinesl vedení 2:1, když Šimon správně řešil situaci 3 na 1 a přihrával Danovi, který zakončil pokud možno ještě horším způsobem než jakým bylo docíleno první branky. Křeč si takřka po celý druhý poločas zachovávala převahu co do držení míče a pobytu na útočné polovině, ale nedokázala z ní nijak těžit. Podle brilantního statistika brankáře Táclava šly na jeho branku za druhou půli jen dvě střely; ostatní mířily buď vedle nebo byly zblokovány. Kromě počítání střeleckých pokusů se náš gólman blýskl i zákrokem pro diváky, kdy šouravou střelu šajtlí takřka z půlky mířící k tyči nejprve jen zalehl a pak míč krotil v nebezpečné blízkosti brankové čáry. Opět bylo k vidění několik přímých kopů, ale uhelné zdivo stálo v podzimním slunci pevně a nehnutě, takže pokusy o přímo střelbu se nesetkávaly s úspěchem, a rozehrávání na krátko bylo záhy likvidováno dobře vybíhající obranou. K vyrovnání však přesto došlo, když se Dan snažil o konstruktivní zpracování na prsa, ale pak podlehl strachu z řítícího se protihráče, takže v souboji projevil nedostatečný důraz a míč se octl ve vápně. Zde se sice ještě obrané duo Karel-Mazlík snažilo zabránit nejhoršímu, ale hosté, opět s trochou štěstí, míč do sítě nakonec propasírovali. Zápas se pozvolna blížil ke konci, ale ani v posledních minutách se tvrdost hry nijak nezmenšila. To opět pocítil Petr, který se ujal na půlce míče, předkopl si ho a hráč soupeře do něj nepochopitelně vletěl ramenem bez jakékoliv snahy hrát míč (motivem k tomuto činu byl údajný předchozí faul na jednoho z Křečáků). V samotném závěru se ANFK dostalo před branku soupeře a Karel rozehrával sérii rohových kopů, naším cílem bylo ale především neinkasovat, takže ve vápně bylo žlutých dresů jen poskrovnu a ke vstřelení branky nedošlo.
Zápasy proti Křeči bývají herně vždy poměrně vyrovnané, ale remíza 2:2 je za dlouhá léta první body přinášející výsledek. Těžce vydřený bod chutná o to lépe, vezmeme-li v potaz víkendové účinkování Divadla snů, jehož nepovedené vystoupení proti Rozvoji znamenalo prohru 7:1. Důsledky si může při pohledu na ligovou tabulku domyslet každý sám… Na samotný závěr je třeba určitě vzdát hold dvojici sudích z Rozvoje, kteří utkání bravurně odřídili a zamezili tak různým nefotbalovým vložkám.
Žádné komentáře k “ANFK Černý uhlí – PS Křeč 2:2 (1:1)”