ANFK v sestavě: Venca; Dan, Mike; Johny, Qrul, Šimon; Rak, Táclav
V prvním zářijovém kole jsme přivítali v naší domácí aréně nováčka letošního ročníku APH Formanka. Nově vzniklý celek je ale vesměs tvořen protřelými fotbalovými harcovníky, takže bylo třeba mít se na pozoru. K utkání se navíc soupeři dostavili v nejpočetnější možné sestavě a jejich jedinou drobnou skulinkou byla zřejmě absence gólmanské jedničky. V naší sestavě naopak chyběly standardní opory Petr, srdcař Byrot a Papy, který byl na soustřední v daleké Africe, jen zázrakem se podařilo přesvědčit k účasti Šimona, což se později ukázalo být zásadním a prozíravým krokem našeho vševědoucího vedení. Od počátku bylo tedy evidentní, že po minulém kole, kdy nám Divadlo snů úlohu usnadnilo až na samou možnou mez, nás tentokrát nečeká procházka růžovým sadem ani přilehlými ordinacemi.
Hru jsme zahájili pokud možno zodpovědně a odzadu, což se nám i dařilo a pozvolna jsme se propracovávali k prvním šancím. Soupeř se zpočátku zejména seznamoval se svérázným povrchem, což se samozřejmě neobešlo bez mnohých nevybíravých komentářů. My jsme se nenechali rozhodit a pokračovali v nastalém tempu. První šance přišly po přímých kopech rozehrávaných Johnym takřka z půle hřiště. Sebíhající Dan a posléze ani Mike nezužitkovali jeho přihrávky ideálně, takže brankář hostí si mohl užívat slunného dopoledne poměrně nerušeně. Jeho siestu ukončil až o několik minut později Johny, který ve výborné střelecké pozici pálil sice přímo doprostřed branky a tudíž i do hrudi brankáře, rána ovšem byla taková, že ten míč neudržel a jeho lehké dezorientace využil bryskně Šimon a zakončil s lehkostí u něj nevídanou. Pochválit je za celou situaci třeba i našeho brankáře Vencu, který rychle rozehrál a tím umožnil Johnymu překvapivý průnik; další ocenění si odnese i Rak, který zachoval až překvapivě chladnou hlavu a nesebral míč Šimonovi, který byl v mnohem lepší pozici. Je nutno zmínit, že i na druhé straně zahořelo, když si Qrul – výjimečně v roli obránce – pomohl na hranici vápna rukama, což neušlo bystrému sudímu z Fireballs a přímý kop proti naší svatyni byl na světě. Naštěstí jeho rozehrání nebylo ideální, takže nabíhající hráč střílel po přihrávce z velkého úhlu a míč za záda brankáře nepropasíroval. Kromě této situace zažil jinak Venca v brance poměrně klidný první poločas, ačkoliv střely hostí často míjely naši branku jen velmi těsně.
Druhá půle začala vetší aktivitou hostí a zejména dlouhé auty házené Johnym (Johny se nezbláznil, jedná se o shodu jmen – aneb každej pořádnej mančaft musí mít Johnyho) dělaly naší obraně nemalé starosti. Naší silnou zbraní byly pro změnu hlavně rohové kopy, ze kterých je třeba zmínit alespoň situaci, kdy se Rak zčistajasna ocitl sám před brankou a levou nohou trefil z voleje vzdálenější tyč, což brankář hostí jen sledoval s lehce pootevřenými ústy. Situace předcházející našemu druhému gólu měla svůj počátek na levé straně v oblasti půlící čáry, když Johny popřel své já a místo kličky přihrál(!) Danovi. Ten mu míč do běhu bez váhání vrátil a prvně jmenovaný mohl nikým neatakován pohodlně seřídit mířidla, patřičně zavřít nohu a pálit k levé tyči – 2:0. Obdržená branka naše soupeře ale nijak neochromila, naopak ještě zesílili svá útočná snažení. Jejich pokusy vedly i k brance, když před signalizovaným rohovým kopem jeden z útočníků soupeře upadl, ovšem bez našeho přičinění, ve vápně. Hra nicméně nebyla přerušena, roh rychle rozehrán a naše na okamžik nekoncentrovaná obrana musela poprvé kapitulovat. Posledních několik minut bylo z naší strany možná až příliš opatrných a nervózních. Jako příklad může posloužit Šimon, který u lajny dostal od Mika krásný míč, měl spoustu času, ale tak dlouho přemýšlel, až byl o balon obrán a došlo k nepříjemnému závaru před naší brankou. V samotném závěru jsme mohli ještě zvýšit, když nejprve Johnymu nesedla střela ze střední vzdálenosti a poté Qrul přehlédl Táclava, zcela volného před brankou a místo toho zakopl míč takřka přes plot v obskurním pokusu o střelu.
I se špetkou nezbytného štěstí tedy putují na konto ANFK další tři body. Soupeř rozhodně předvedl kvalitní výkon a bylo by přehnané tvrdit, že jsme byli lepším týmem. To ovšem nic nemění na tom, že z naší strany předvedená hra byla obětavá a týmová, bez obvyklých kolapsů v obraně i jinde. Chválit jednotlivce netřeba, protože všichni zúčastnění podali nadstandardní výkon a dokázali, že když se chce, tak to jde.
Ta Qrulovo střela, to je typicky nezavřená noha 🙂
Vložil Dan - 5. 9. 2010 v 21.15
tojo krule,taková roztažená placírka.. 😀 …btw.ten zvuk je boží kam se hrabou vuvuzely.. 😀
Vložil johny - 6. 9. 2010 v 8.54
gratulace pánové,vidím že to jde i beze mne takže už se o sobotních večerech nebudu muset tak kontrolovat:-D
Vložil papy - 11. 9. 2010 v 10.40