ANFK v sestavě: Venca; Dan-Mike, Karel-Turda; Johny, Papy, Podry, Qrul, Táclav
Poslední zápas zastihl ANFK v předobrém rozmaru, neboť Křeč, která mohla svým vítězstvím sesadit náš celek z oku lahodící osmé příčky, ve svém duelu prohrála 4:7 a Černý uhlí tak ve svém závěrečném vystoupení hrálo takříkajíc jen o čest a slávu.
Uhelná sestava byla sympaticky nabitá a jediným absentérem byl, jako bohužel již takřka tradičně, Rak. Smrk se s námi od počátku nemazlil a jeho důrazný fotbal nám dělal nemalé starosti. Naše snahy o založení akce se totiž s železnou pravidelností rozbíjely o dobře postavené hráče soupeře. Neméně nepříjemná byla naše situace v obraně, neboť své silové dispozice dokázali soupeři zužitkovat na výbornou. Když k tomu připočteme naše laxní bránění standardních situací, je zřejmé, že nás nečekala procházka růžovým sadem. Obavy došly brzy svého naplnění, když Táclav neubránil seběh po rohovém kopu a prohrávali jsme 1:0. Tento trestuhodný kiks předznamenal naši herní mizérii první půle. Naše útoky byly pomalé, přihrávky nepřesné a snahy o individuální průnik, zhusta předváděné zejména Podrym a Johnym, vesměs předem odsouzené k nezdaru. Smrk kontroloval hru a přidal nám další tři branky. Jediným světlým momentem z naší strany byla Karlova akce, kdy ze strany vystřelil a jeho rána pod víko se stala pro gólmana Rudyho neřešitelným oříškem.
Ačkoliv jsme do druhé půle vstupovali s již poměrně značným mankem, nevzdávali jsme se naděje alespoň na korekci skóre. K té skutečně došlo velice krátce po úvodním hvizdu, když Mike nejprve projevil příkladnou dravost a celou individuální akci pak ještě vyšperkoval solidní střelou, 2:4. Po tomto oživení nadějí převzali ale opět iniciativu borci ze Smrku a hra se vrátila k obrazu prvního poločasu. Další vzruch přinesl údajný Papyho faul, kdy útočící hráč nepěkně přepadl přes vyběhnuvšího Vencu a náš bek se měl nedovoleným způsobem podílet na jeho pádu. S výrokem sudího Lávičky byla naše střídačka – která měla celou situaci přímo před očima – jen velmi málo srozuměna. Zejména pak Podry, který si neodpustil kousavé „To je snad vtip?“. Za tuto prostořekost byl střelhbitě „odměněn“ žlutou kartou, což naše vášně ještě více rozvířilo. V oslabení jsme pošesté inkasovali a utkání se už víceméně dohrávalo. Smrk přidal ještě jednu branku a za uhelné barvy předvedl jednu ze svých nenapodobitelných, neuvěřitelných a nezapomenutelných parád Táclav. Ve vápně soupeře absolvoval střet s brankářem, na jeho kila neúprosně dolehla gravitace a náš útočník se jal klátit k zemi. Přesně v tom okamžiku ovšem přišla střílená přihrávka přesně do míst, kde se vyskytoval vrávorající útočník. Již takřka ležícího ho trefila do nohy a protože gólman byl po střetu kdesi mimo tyče, nic nebránilo „vstřelení“ branky.
S ohledem na nepopiratelné kvality soupeře nebyl náš výkon úplně nejhorší, ale stále je co zlepšovat, zejména v oblasti bránění standardních situací a porozumění s míčem. Osmá příčka je pro ANFK ovšem historickým úspěchem a nelze než doufat, že stávající trend se přenese do již brzy začínající letní ligy!
Jen mala korekce. Ten muj kiks byl az pri brance na 2:0, u branky na 1:0 jsem na hristi nebyl. A mohl jsi i malinko vypichnout i gol inkasovy z rohu jako vcelku neobvykly:).
Vložil Táclav - 17. 3. 2011 v 0.03
Dobře no, jsem prostě hovado a stál jsem málo na lajně, takže to prošlo k bližší tyči a Venca si to v překvapení srazil do branky 🙂
Vložil Dan - 17. 3. 2011 v 14.03