ANFK v sestavě: Venca; Dan-Mike, Papy-Turda; Johny-Podry, Qrul-Táclav, Karel-Rak
Letošní los nachystal pro ANFK závěr ligy vpravdě pekelný. Prvním z trojice obtížných soupeřů v závěru tohoto ročníku byli borci z TJ Lorenc, kteří figurovali na druhé příčce v nejtěsnějším možném závěsu za vedoucími BS Stars. Černý uhlí ovšem v posledních zápasech nedává svoji kůži nadarmo, což bylo odhodláno dokázat i tentokrát.
Na tomto místě si nelze odpustit malou vsuvku, ačkoliv se zápasem samotným souvisí jen volně. Pravidelný čtenář uhelného webu jistě zaznamenal informaci, objevivší se již během podzimu, týkající se nových dresů. Nejednalo se o novinářskou kachnu a dresy se po mnohých peripetiích, které by snad zasloužily vlastní podrobnější rozbor, dostaly na světlo světa. Před zápasem tudíž panovala v kabině euforie smíšená ovšem s rozpaky, je-li vhodné křtít nové dresy porážkou, v duchu většinou členů tak trochu očekávanou. Každopádně ANFK v novém vzbudilo pozitivní ohlasy hned po svém vstupu do haly (škodolibé hlasy poznamenávaly, že pokud se ještě naučíme hrát fotbal, budeme opravdu MANČAFT…).
Ale zpět k zápasu. Rozložení našich sil jsme zvolili tradiční (dvě obrany a tři útoky), po čase se opět objevil i Rak a mohli jsme se tedy pyšnit plnou soupiskou. Vědomi si soupeřových kvalit individuálních i kombinačních, nehnali jsme se dopředu a vyčkávali, jak se zápas bude vyvíjet. A že jsme nemuseli čekat věru dlouho! Po několika málo minutách se konalo autové vhazování, Táclav neubránil sbíhajícího hráče a prohrávali jsme rázem 1:0. Bránění standardních situací – zejména jsou-li rozehrávány soupeřem do pohybu – je tradičně naší velkou bolestí, což se v tomto zápase v plné kráse potvrdilo. Jen po krátké chvíli totiž v prakticky identické situaci selhal Johny a střelec Lorence se opět nemýlil, 2:0. S krátkým intermezzem naší mizerné hry přišel i Venca, který vyběhl do hloubi vápna a pak jen s úžasem sledoval z dálky nakopnutý vysoký míč, aby se tento odrazil od břevna. Otázku, zda to byla bohapustá Vencova lehkomyslnost nebo kvalita brankáře, který se chytáním střel do tyčí zkrátka neobtěžuje, se už asi (?bohužel-bohudík?) nedozvíme. Započatý trend nebránění standardních situací vesele pokračoval a zvyšovat mohl Maso, když tentokráte nepovažoval za nutné bránit Rak. Naštěstí však jeho hlavička směřovala jen do boční sítě. Méně štěstí jsme měli jen o málo později, když obranou minelu vyrobil Papy. Dodávat, že ke vstřelení branky došlo po rozehraném autu, snad ani netřeba.
Zdá-li se čtenáři divné, že zatím nepadlo ani slovo o uhelných akcích a šancích, je tomu tak jednoduše proto, že není co popisovat. Obrana Lorence fungovala výborně, takže naše pokusy o kombinaci končily většinou v počátcích a k ohrožení branky, kterou střežil gólman Jirsa, z naší strany prakticky nedošlo.
Zajímavým postřehem dokumentujícím zvýšené sebevědomí a dobrou pohodu v týmu je to, že ani za stavu 3:0 v náš neprospěch jsme nepropadali depresím a poraženectví. To také přineslo první ovoce, když Dan nelenil vypresovat balón, obrat o něj brankáře soupeře a předložit ho před prázdnou klec Podrymu. Tomu se sice podle jeho vlastních slov noha v zakončení notně třásla, ale ze dvou metrů míč do sítě nakonec dopravil. Tato akce asi pět minut před koncem první půle jakoby byla povelem k obratu a ANFK začalo hrát jako vyměněné. Během prvního dějství sice už k ničemu závažnějšímu nedošlo, ale divy se začaly dít v půli číslo dva.
Po změně stran nastoupil proti TJ Lorenc tým na první pohled stejný jako ANFK z prvního poločasu, ale již po pár minutách bylo evidentní, že někde se stala zásadní změna. Zlepšili jsme pohyb v útoku i obraně a začali se dostávat do šancí. Naopak borci soupeře byli lehce zaskočeni tímto naším nástupem a jejich útočná aktivita začala upadat. Ke vstřelení kontaktní branky chyběla naší kombinaci většinou patřičná přesnost (jako např. při Danem tristně řešeném přečíslení 3 na 1), ale jednoznačně jsme byli zpět v zápase. O druhou branku se postaral Johny, když po vzoru našich soků přízemní střelou k tyči zužitkoval autové vhazování. Černouhelná mašina se začala rozjíždět do velkých obrátek a snad nebude přehnaným tvrdit, že ve druhém poločase bylo ANFK lepším týmem. Útočníci Lorence rozhodně byli i nadále nebezpeční, zejména Franta Hamhalter motal naší obraně hlavu svými kejkli, ale podařilo se nám eliminovat smrtící standardky. Vyrovnání dokonal v samém závěru Rak, poté, co si došel ve vápně pro faul. Sudí promptně nařídil penaltu a po krátké, ale o to vzrušenější diskuzi, kdo se ujme její exekuce, se jejího provedení chopil sám faulovaný. Prokázal při tom nervy z oceli a zavěsil nekompromisní pumelicí do pravé horní části branky. K dokonalosti obratu chyběl onen pověstný ždibec, když Podry v dobré situaci sám před brankářem vystřelil ze střední vzdálenosti velice těsně nad.
Zápas dvou zcela rozdílných poločasů, což je ostatně dobře patrné i z výše napsaných řádků. V první půli jasně lepší Lorenc, využívající svých zkušeností a nemilosrdně trestající uhelné chyby, a ve druhém poločase rozjeté Uhlí odhodlané prodloužit sérii bez prohry o další zápas. Ve finále tedy snad spravedlivá remíza a snad i zápas patřící v rámci zimní ligy k těm nadprůměrným.
Žádné komentáře k “ANFK Černý uhlí – TJ Lorenc 3:3 (1:3)”