ANFK v sestavě: Luban; Dan, Karel, Mike; Johny, Martin, Qrul; Doudy, Táclav
Do přímého souboje o třetí místo druholigové tabulky vstoupilo ANFK aktivně, sebevědomě a především řádně poučeno z hlavní chyby předcházejícího zápasu – tedy přílišné nervozity a z ní pramenícího nesourodého, rušivého ba až na nervy lezoucího křiku takřka všech zúčastněných kopáčů. V uhelných řadách tak panoval řád, příkladná kázeň a odhodlání uštědřit Vilyžákům v této sezóně i druhou porážku. Naopak soupeři jako by kopírovali Uhlí ze zápasu proti Nudli, dohadovali se mezi sebou a sami sobě tak ztěžovali koncentraci na hru. V první půli tak bylo ANFK celkem bez debat lepším týmem. Dařila se útočná kombinace i napadání i obsazování, následkem čehož neměl v první půli Luban příliš práce. Z ofenzivních snah je třeba rozhodně zmínit Táclavovu tutovku, kdy se zjevil na hranici vápna, dostal přihrávku, ale místo uvážlivého zpracování volil střelu z první, která sice nebyla špatná, ale mířila až příliš na střed branky, takže v síti neskončila. Do zakončení se několikrát dostal i Qrul, ale střelecká smůla se mu stále lepí na paty způsobem dosud nevídaným. Kladně je však třeba hodnotit jeho střelu levačkou, jež měla větší razanci než průměrný pokus pravou nohou zmiňovaného kanonýra. Velkou pochvalu zaslouží i hráči hrající spíše odzadu (zde jsou míněni hlavně Martin a Karel), kteří se prezentovali solidní střelbou z dálky, tolik chybějící ve většině uhelných zápasů. Vilyžáci se nepříjemně ozvali až v závěru první půle, kdy si vytvořili souvislejší tlak a sérií autových vhazování a rohů naší obraně zle zatápěli. Ani oni však skóre otevřít nedokázali.
Po změně stran přišla rychle studená sprcha. Hosté se probrali z letargie, přestali hartusit na sebe navzájem a Uhlí muselo začít urychleně bránit. I přesto se hned v úvodních minutách měnilo skóre, když Karel ždibec podcenil Masárův tah na branku a nedokázal mu vypíchnout míč krkolomným zákrokem, jak je jinak běžně jeho dobrým zvykem. A protože situaci nedokázal zachránit ani na poslední chvíli dobíhající Dan ani Luban, skóre se měnilo poprvé, 0:1. Druhá půle byla herně podstatně vyrovnanější a ANFK už se hůře dostávalo do dobrých pozic. Přímák z dobré pozice zazdil Johny nepovedenou střelou, Martinovi se míč v rozhodující chvíli poněkud zamotal pod nohama, takže vyrovnání museli hosté zařídit sami. Mike zavezl míč na útočnou polovinu, dlouze otálel s přihrávkou na Johnyho, ale nakonec se přece jen odhodlal, Johny vystřelil a míč ze skrumáže po teči obránce a brankáře spadl do branky. Jednou z nejvýraznějších postav soupeře byl zajisté Huli, který se prezentoval jednak fotbalovým kumštem, když jeho střelu do vinglu vytáhl Luban jen díky vysoce nadstandardnímu zákroku, ale i nepříliš sportovním chováním, když se za Qrulovu hru tělem ve vápně revanšoval úderem loktem do obličeje. O zajímavé okamžiky se z řad Vilyžáků staral i Lapi, který rozverně hovořil se sudím a zhusta byl nabádán ke kázni i vlastními spoluhráči. V samém závěru Qrul sice neuhlídal při zahrávání rohového kopu Masára, ale ten další čárku na své střelecké konto nepřidal, takže ANFK se s Vilyžáky rozešlo protentokrát smírně, 1:1.
Herní projev Černýho uhlí se oproti prvnímu podzimnímu zápasu ještě o něco vylepšil a jediné, co chybí k naprosté spokojenosti, je ono prokleté neproměňování šancí. Zvláštní vyzdvihnutí zaslouží za tento duel Martin, protože hrál ve fazóně par excellence, a taky Luban, protože kromě bravurních zákroků, které již v Uhlí nikoho nepřekvapí, předvedl i nezvykle dobrou hru nohama a nemálo tak podpořil hru dopředu i kombinaci na vlastní polovině.
Žádné komentáře k “ANFK Černý uhlí – Vilyž 1:1 (0:0)”