ANFK Černý uhlí – Bukvy Tokio = 1 : 2 (0 : 0) – 20.9.2009
aneb Jak nám Bukvy natrhli …
nebo „Ty vole, tam byla nula, žádná munice!“
„Počkej, von nic neměl, a vodpíská takovej úlet?!“
ANFK v sestavě: Venca; Dan, Papy, Petr; Johny – Rak, Táclav – Vlasta; Byrot, Ondra, Qrul
Po zápase jarní části, kdy jsme proti Bukvám předvedli solidní výkon a nakonec poněkud smolně prohráli 3:2, jsme i tentokrát očekávali tuhý boj a sázeli zejména na domácí prostředí. Lidem neznalým místního povrchu totiž píseček evidentně příliš nesvědčí. O vítězství v neoficiální soutěži „Moula dne“ si řekl hned za časného rána Rak, když na všechny strany rozesílal dotazy, od kolika že to vlastně hrajeme ten domácí zápas. V té chvíli ještě nemohl tušit, že bude jedním ze svých spoluhráčů překonán, možná i o několik tříd…
Hned na úvod je třeba se omluvit všem divákům tohoto zápasu, neboť mnoho fotbalové krásy toto klání věru nepobralo. Velkou vinu na tom neslo kvalitní napadání a obsazování obou týmů, takže brankářům nezbývalo než spoléhat na dlouhé vzdušné výkopy. Tyto se však naneštěstí u našich útočných věží málokdy setkávaly s pochopením a soupeř na tom byl obdobně. Uhlí navíc silně postrádalo oporu zadních řad Mika, toho času putujícího kdesi po Turecku. Dan ani Petr nedokázali plně nahradit jeho klidnou, rozvážnou a především kvalitní rozehrávku.
První půle tedy byla víceméně nudná, s minimem šancí nebo jiných interesantních momentů. O to více vzruchu se nám dostalo v dějství druhém. Předznamenáním věcí příštích byl již poločasový protest soupeře proti Ondrově obutí. A zde se navracíme k soutěži zmiňované v úvodu. Pokud si hráč po dvouletém angažmá v týmu vezme na domácí hřiště kopačky, tedy obuv pro tento povrch nepřípustnou, zisk titulu v soutěži o „Moulu dne“ si jistě zaslouží. Vzhledem k tomu, že Ondra odmítl hrát bos, zápas pro něj tímto skončil a mohl si plně užívat fotbalovou krásu/fotbalový hnus z pozice diváka.
Poločas číslo dva jsme zahájili zarputilou defenzívou, soupeř totiž do hry vlétl jako uragán. Ovšem podle známého rčení „nedáš, dostaneš“ se urodilo na druhé straně. Po rozehraném autovém vhazování Rak brilantně zkrotil neposednou mičudu a bryskně vyslal do úniku po pravé lajně Vlastu, který překvapil gólmana hostí střelou takřka z nulového úhlu a poslal nás do vedení.
Po vstřelení branky se utkání logicky poněkud zhutnilo a přiostřilo, což těžce nesl především sudí Venca Bulka, který si na tento nepřinesl optimální fazónu. (Slovy pana Bosáka: „Rozhodčí asi nemá svůj den a chtělo by to střídat.“) Když se například Dan dožadoval čtyřmetrové vzdálenosti zdi při rozehrání rohového kopu, bylo mu doporučeno, aby si nestěžoval a pokračoval ve hře. Ani náš protest proti hráči soupeře hrajícímu bez chráničů a tudíž nekompetentnímu k pokračování ve hře nebyl vzat na zřetel. Přitom nám přirozeně šlo zejména o bezpečnost daného hráče, neboť nedostatečné vybavení přímo koliduje s mottem „Hlavně zdraví!“, které je nám vlastní.
Zásadní moment ovšem přišel o několik minut později. Evidentní šlapák na Dana sudí jaksi opominul, soupeř bez uzardění pokračoval v akci a zakončil ji brankou. Nelze se divit, že emoce vyzařující z naší střídačky nebyly v tu chvíli právě pozitivní.
Do konce zápasu zbývalo ale ještě mnoho času a o další zajímavé okamžiky nebyla nouze. Nejprve se během jednoho ze svých oblíbených útočných výletů dostal do pozice sám před brankářem Papy, situací byl ale zřejmě natolik udiven, že jeho zakončení nepatřilo k dobrým. Zisk třech bodů poté hrdě odmítl Qrul. Brankář hostí vyběhl prakticky až na naší polovinu, o míč ale přišel. Dan rozehrál rychlý aut přímo na hlavu Qrulovi, který se nalézal před odkrytou brankou střeženou jen jedním z obránců. Qrul však místo nekompromisního zakončení zvolil variantu mírného pokrčení a míč proplachtil neškodně do zámezí.
Smutnou tečkou za zápasem byla Danova minela, kdy ve snaze udržet míč ve hře nahrál míč shodou nešťastných okolností přímo na nohu rozeběhnutého soupeře a ten nedal Vencovi v brance šanci.
Jak již bylo řečeno, utkání zejména v první půli nenabídlo právě pohlednou podívanou a zásluhu na tom nesou rovným dílem obě mužstva. Naše hra tentokrát přinesla poměrně spolehlivou obranu, ale pro změnu notně zvlhlý prach našim útočníkům. Ve druhém dějství měli soupeři lehkou herní převahu, kterou dokázali nakonec i patřičně zúročit. Ačkoliv není v Uhlí zvykem spílat za svoji neschopnost rozhodčímu, výjimečně je třeba říct, že svým výkonem hře rozhodně nepřispěl ba naopak.
Komentář: Dan (korekce Qrul)
ja bych nerekl jen,ze nerispel… z nestranneho pohledu domaciho golmana musim minimalne rict, ze nas rozhodci znevyhodnil, spis bych ale rek, ze nas fakt zariznul
Vložil vena m. - 25. 9. 2009 v 19.48
hlavně zdraví
Vložil johny - 30. 9. 2009 v 14.32