ANFK v sestavě: Luban; Dan-Mike, Karel-Papy; Kostra-Qrul, Johny-Martin; Doudy, Táclav
Důkaz, že tradiční derby táhne, nabídla uhelná soupiska, která byla nabitá k prasknutí. Objevil se na ní například i, navzdory svému stále ještě ne zcela doléčenému zranění ze zápasu proti Rozvoji, Táclav, a po velmi dlouhé době také fantóm Kostra. I soupeř přivedl na hřiště výkvět svého kádru a tak se dala očekávat tuhá bitva.
V úvodních minutách neměli oba brankáři příliš práce, protože hra se soustředila ve středu pole a ani jednomu týmu se nedařilo výrazněji prolomit obranu soupeře. Standardku ze zajímavé vzdálenosti kopal po té, co byl faulován, Johny. Její provedení se ale naprosto nezdařilo a míč letěl kamsi vysoko nad branku. Renomé si ovšem výtečně napravil o několik minut později, když v rychle se rodícím protiútoku bez váhání našel přesnou přihrávkou Kostru a ten se střelou pod břevno nemýlil. Branková akce byla bohužel na delší dobu posledním výraznějším ohrožením Mamutovy branky. Na druhé straně řešila uhelná obrana nepříjemný závar, kdy soupeři házeli a kopali sérii autů a rohů a nám se dařilo odvracet jen na poslední chvíli, přímé ohrožení z této šlamastyky ale naštěstí nevzniklo. Dvoubrankové vedení mohl zajistit opět Ruda, ale Danovu přihrávku do vápna se mu nepodařilo zkrotit ideálně. Jinak první poločas příliš fotbalové krásy nepobral a hlavně se bojovalo o každý metr hřiště.
Po změně stran se obraz hry příliš nezměnil, ale přibylo emocí, které občas vzplály i z poměrně malicherných důvodů (jako například po sporném faulu na Aleše nebo handrkování Rudy s divadelním obráncem Honzou). Domácí se snažili uhelnou svatyni ohrozit dlouhými nákopy až na hranici vápna, což se ale neukázalo jako ideální taktika, protože naše obrana si s těmito míči dokázala bez obtíží poradit. Větší nebezpečí vyvstalo po Papyho chybě, kdy se jakožto poslední obránce rozhodl kličkovat, o míč samozřejmě přišel a následný brejk je se štěstím neskončil v naší síti. S postupujícím časem se hra stále více kouskovala a naší snahou bylo již jen udržet hubené vedení. Z útočných snah lze jmenovat snad jen několik individuálních průniků (Doudy, Martin, Karel), které ale končily vesměs zblokovanou střelou či jiným neškodným způsobem. Velký podíl na selhávání ofensivních snah ANFK měl i brankář divadla Mamut, který dobře četl hru, často vybíhal mimo vápno a likvidoval ne zcela přesné pasy na naše útočníky. V samotném závěru musel nepříjemnou střelu likvidovat i Luban, ale poradil si s ní na jedničku a skóre se tak ve druhé půli neměnilo.
Zápas rozhodně nenabídl příliš fotbalové krásy, ale za to o to urputnější boj. ANFK snad mělo nepatrně více šancí, ale opět se jednalo a zcela vyrovnaný zápas, jako ostatně v této sezóně doposud pokaždé. Pochválit je třeba sudí z Roty, kteří podali solidní (na své poměry opravdu nadstandardní) výkon a nepřipustili přílišné rozdmýchání emocí.
Zájemci o řadu spektakulárních momentů, zarputilých výrazů a neopakovatelných grimas nechť nahlédnou do fotogalerie ZDE.
Žádné komentáře k “Divadlo snů – ANFK Černý uhlí 0:1 (0:1)”