ANFK v sestavě: Luboš; Mazlík, Mike, Papy; Dan-Qrul, Johny-Myšák; Doudy, Petr
Po nepříliš vydařeném vstupu do sezóny, kdy jsme první zápas proti Rozvoji po slabém výkonu a takřka nulovém nasazení prohráli zaslouženě 3:2, jsme byli plni odhodlání napravit si reputaci a předvést se v lepším světle. Velmi motivačně v tomto ohledu působila i lavička plná diváků, zejména z řad hráčů Magicu, kteří se čas od času chodí s gustem pobavit na uhelný účet. Léto se při nedělním odpoledni hlásilo markantně o slovo a tudíž jsme mohli být jen rádi, že soupiska byla takřka plná, chyběl pouze z májkové veselice se jen velmi pozvolna vzpamatovávající se Táclav.
Do zápasu jsme vstoupili aktivně a vytvářeli si příležitosti k zakončení. Zásadní rozdíl oproti předchozímu duelu byl patrný i v obranné fázi, kdy jsme důsledně přistupovali k soupeřům, nenechávali jim přehršel času k rozehrávce a tím je nutili k častým chybám. Lepší pohyb po hřišti byl evidentní i v útočné fázi hry, takže se dařilo rozvíjet slibné kombinační akce. S ohledem na tradiční obtíže při dokončení takovýchto iniciativ se ovšem na první branku muselo poněkud počkat. Za zmínku stojí alespoň Qrulova kolmice mezi obránce na Dana, který ovšem zády k brance neřešil situaci ideálně. Stejně tak několik dobře rozehraných rohových kopů zavánělo nebezpečím, zatím však bez kýženého výsledku. Ten se dostavil až poté, co Mike vybojoval míč v osobním souboji, zatáhl míč a jeho k tyči umístěná střela skončila za zády brankáře. Jednobrankové vedení nás nikterak neuspokojilo a pokračovali jsme v intenzivním presinku a napadání, což kombinaci soupeře často redukovalo jen na od branky nazdařbůh odkopávané míče. V závěru poločasu pak přidal druhou branku Johny, když si naběhl na Mikem házený aut a s přehledem sobě vlastním ramenem zakončil. Lubošova práce v brance tedy sestávala povětšinou z podávání míčů a rozehrávek. Zde se plně projevila jeho neznalost uhelného naturelu a tak dobře míněné dlouhé míče končily zhusta všude možně, jen ne na nohách spoluhráčů. Fire Brigádníci zahrozili jen sporadicky a spíše z nahodilých akcí, souvislejší tlak či dlouhodobější držení míče se jim v první půli vytvořit nepodařilo.
Do druhého dějství jsme vstupovali především s odhodláním nedopustit nějaké drama, pohlídat stávající výsledek a pokračovat v rychlém tempu. To se dařilo zejména v prvním minutách, kdy se k dobrým šancím dostal několikrát Johny, ale jeho dělové rány z hranice vápna směřovaly buď do brankáře nebo mimo tyče vymezující branku. Ani Doudy, zjevivší se po přesném pasu ve výborné pozici sám před brankářem, nenašel dost rozvahy k přesnému zakončení a tak se skóre stále neměnilo. O trochu vzruchu se postaral i Myšák, který po faulu na svou osobu (nota bene rozhodčím neodpískaném) společně s Danem pro pobavení publika sehrál krátkou, předem připravenou scénku „ublížený útočník a cholerický kapitán“. V poslední čtvrthodince poněkud polevila koncentrace naší do té doby jinak excelentní obrany, takže se domácí dostávali až nepříjemně často do blízkosti uhelného vápna. Jejich koncovka ale přesností nehýřila a pokud už míč směřoval do branky, byl vždy na svém místě Luboš se svými efektivními i efektními zákroky. Ke konci hrací doby dobře zakombinovali i Dan s Papym, ovšem oba si vylámali zuby na gólmanovi domácích. Snad z frustrace z tohoto neúspěch se pak Papy rozhodl zavzpomínat na staré dobré časy a propagační střelou prověřil i našeho brankáře. Ten však – již dobře informován o libůstce našeho obránce – byl připraven. Těsně před závěrečným hvizdem utekli do brejku Myšák s Doudym. Prvně jmenovaný vyřešil situaci 2 na 1 bravurně nechytatelnou střelou, čímž pečetil výsledek na konečných 0:3.
Oproti prvnímu kolu několikanásobné zlepšení, zejména co se týká nasazení a kolektivní hry. V dalším zápase ANFK ovšem čeká poněkud tvrdší oříšek v podobě tvrďáků z Rychlé roty, takže je velkou otázkou, jestli se podaří vytvořit vítěznou vlnu nebo byl zisk tří bodů jen výkřikem do tmy.
Žádné komentáře k “Fire Brigade – ANFK Černý uhlí 0:3 (0:2)”