ANFK v sestavě: Luban; Dan, Hynek, Papy; Bazzy, Martin, Šimon, Zdeněk; Johny, Qrul
Kanonýři a podržtaškové: Zdeněk (Martin), Johny (Dan), Dan (lehká teč obránce)
Po tragické jarní části mělo Černý uhlí letní přestávku na to, aby si nasypalo popel na hlavu, zametlo si před prahem a pokusilo se alespoň na podzim ukopat nějaký ten bodík. Logickým krokem byla přirozeně personální změna na postu kapitána, kde bylo nutně potřeba mladší, nadšenější krve, která by dokázala namotivovat a vyhecovat melancholické spoluhráče k obstojnému výkonu. Role se s gustem ujal Martin, který na předzápasovém soustředění v Dolní Lhotě jasně ukázal, že je pro danou úlohu tím nejpovolanějším.
K zápasu nastoupili všichni členové svědomitě, řádně se rozhýbali, mnozí se cvičně pokoušeli trefit zařízení a obecně dělali vše pro to, aby ze sebe mohli po úvodním hvizdu vydat to nejlepší. První minuty zápasu měli však lehkou převahu domácí, z nichž suverénně nejnebezpečnějším byl – a to po celou dobu zápasu – Michal Škvarenina. Jejich tlak ale prozatím nevyústil v žádnou výraznější šanci, takže se pozvolna začala ke slovu dostávat i uhelná ofenzíva. První velkou šanci měl Zdeněk, když se objevil nikým nestřežen ve vápně. Vysoký balón ale netrefil optimálně a navzdory malé vzdálenosti od branky mířil nad. Svoji reputaci ale záhy napravil, když zužitkoval Martinem házený aut a od zadní tyče ho uklidil do brány. Milenečtí spoléhali na dlouhé nákopy, které ale jen zřídka byly pro obranu ANFK problémem. Větší svízel představovaly rychlé přihrávky do volného prostoru, kde měl již zmiňovaný hroťák domácích čas roztočit své rychlé nohy a dělal celé defenzívě nemalé starosti. Luban se naštěstí mezi tyčemi náležitě činil a několik nepříjemných situací bravurně zlikvidoval, ať už skokem k tyči, či pod nohy pronikajícího útočníka. Živo bylo i u druhé branky, ačkoliv uhelné střelecké pokusy byly spíše propagačního charakteru. Změnu přinesl až Johny, který zužitkoval Danem u rohového praporku vybojovaný míč a nekompromisně vsítil.
O poločasové pauze jsme si zejména důkladně vysvětlili, že ve vlastním vápně je potřeba odložit způsoby prvorepublikového džentlmena a prostě to vodmáznout. Takto poučeni jsme mohli vstoupit do druhého dějství. Obraz hry se příliš nezměnil, ale domácí trochu více otevřeli hru, takže Uhlí se častěji dostávalo k možnosti kombinace a zakončení. Ve vápně zlobil Qrul, kolem pokutového území tančil Šimon a ze všemožných pozic pálil na bránu Bazzy. Ze všech těchto situací se nakonec ujala až Danova šmrdlička, která nota bene putovala mimo bránu, ale bek stojící před vlastním gólmanem si ji srazil k pravé tyči tak nešťastně, že skončila v síti. Luban si opět připsal několik zdařilých zákroků, jednou zazvonila i tyč, ale poločasová rozprava přinesla ovoce a defenzíva Černýho uhlí se oproti první patrně o něco zlepšila, takže krizových momentů nebylo tolik.
Vedení jsme dokázali celkem bez obtíží pohlídat, Luban si připsal první letošní nulu a předvedený výkon se zdál být celkem k světu. Lepší vstup do podzimní části jsme si snad ani nemohli přát! Uvidíme, jak se na uhelný vzlet budou příští sobotu tvářit Bukvy…
Ten Martinem hazeny aut při prvním gólu jsem ke Zdenkovi ještě přizvedl já (omylem když jsem si ho chtěl zpracovat 🙂 )takže se hlásím o asistenci 🙂
Vložil Johny - 16. 9. 2017 v 19.39