ANFK v sestavě: Lubo; Dan, Doudy, Mazlík, Mike, Petr, Šimon, Táclav
Do posledního zápasu sezóny 2012 mělo ANFK zcela jasně rozdané karty. Alespoň remíza bude postačovat k šestému místu, zatímco prohra by znamenala příčku o stupeň nižší. Sestava byla poněkud skrovnější, chyběli například výletníci Johny a Qrul či o nedělích pracující Karel. V brance ovšem stál Luboš, což se později ukázalo býti pro vývoj zápasu zcela klíčovým.
Domácí zahájili utkání bez bázně a hany a od prvních minut operovali v blízkosti naší branky. Uhelná obrana však fungovala precizně a nepřipustila větší šance. ANFK předvádělo ve hře dopředu spíše kratší a rychlé akce vznikající zejména po dobrém přečtení rozehrávky hostí. V dobré příležitosti se ocitnul ve vápně osamocený Šimon, který se Danovu přihrávku rozhodl řešit patičkou, jejíž ladnosti ovšem výrazně uškodilo netrefení míče. Domácí kopali v počátku první půle dva přímé kopy, z nichž jeden skončil po dělové ráně a Lubošově brilantním zákroku na tyči, druhý byl již o poznání nepřesnější. Ačkoliv měli „Mušláci“ více ze hry, skóre se otevíralo na druhé straně. Mazlík našel přesnou přihrávkou napříč hřištěm Dana, který promptně vystřelil při zemi k levé tyči a balón skončil po lehké (opravdu jen tuze lehké) teči obránce za zády brankáře. Skóre mohl vylepšit i Táclav, který po rohovém kopu a skrumáži ve vápně nastřelil tyč. To bylo však víceméně vše, čím se mohl za první půli uhelný útok pochlubit. Často vázl pohyb do volného prostoru a samozřejmě je třeba otevřeně přiznat, že leckterý ofenzivní nadšenec si vylámal zuby na individuální kvalitě domácí obrany. Luboš musel řešit ještě několik ošemetných situací, často i pomocí vyběhnutí a na hranici vápna, ale vše dopadalo k naší plné spokojenosti. Nepříjemný střet absolvoval Mike, který po té strávil delší čas na střídačce, aby pak ale přece jen znovu nastoupil do zápasu.
Po změně stran se na naše nohy vkradla nervozita a domácí borci začali takříkajíc „utahovat šroub“. Hrálo se převážně na jednu branku, kterou se ale Mušlák týmu nedařilo dobýt. Vinu na tom nesla často poněkud liknavá kombinace, poměrně dobře pracující uhelná obrana a také trocha smůly, kdy řada míčů létala jen těsně kolem branky a další skočil opět na tyči. Svoji úlohu sehrál i sudí, který byl velice benevolentní a řadu našich sporných zákroků nepískal (ostatně – pískal obecně jen sporadicky). Zejména hrotový útočník Mušlák byl častou obětí soubojů, což také vždy emotivně komentoval. Zde je ale třeba říct, že velká část těchto situací byla zcela v normě a i sám rozčilující se si toho byl patrně vědom. Útok domácích tedy kroužil po stále užším perimetru kolem naší branky a bylo jen otázkou, kdy se mu podaří vsítit branku. Jako blesk z čistého nebe tedy působila situace, ve které Mike nejprve svižně zatáhl míč na útočnou polovinu soupeře, nikterak se neunáhlil, zkušenou kličkou si položil obránce a pak neméně zkušeně umístěnou střelou zakončil a překonal dlouhým nicneděláním vychladlého brankáře. Změna skóre v náš prospěch na chvíli zapůsobila a podařilo se přece jen občas trochu déle udržet míč na našich nohách. Bohužel tyto momenty zhusta končily zbytečnou ztrátou míče či odkopem „na jistotu“ do zámezí, místo uklidnění hry třeba kombinací s brankářem. Po několika málo minutách se tedy tlak domácích dostal opět do nepříjemných rovin a stále nabíral na intenzitě. Infarktový okamžik nastal po skrumáži ve vápně, kdy přes už překonaného Luboše hlavičkoval hráč do břevna a další dorážce zabránil ve vteřině poslední náš brankář tygřím skokem. Domácí se gólu přece jen dočkali, a to dvě minuty před koncem, kdy po několika odrazech a nepřehledné situaci jeden z útočníků zametl míč k tyči. Namísto uklidnění hry a pohlídání posledních dvou minut se ovšem stala věc tuze nemilá. Autové vhazování směřované na Mušláka, kterého takřka nebylo lze odstavit od míče, narazil tento hráč jednomu ze svých souputníků a ten bez skrupulí stanovil konečné skóre na 2:2; vzápětí totiž rozhodčí svým hvizdem ukončil utkání.
S ohledem na poměr sil by byla prohra domácích jistě nespravedlivá, ale i přesto se bude muset uhelná obrana chytit za nos, protože dvě inkasované branky v poslední dvouminutovce věru nejsou dobrá vizitka. Jediné štěstí je, že i tento stav postačuje k zisku šestého místa. To sice neodpovídá velkohubým předsezónním cílům, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co se podařilo ANFK Černýmu uhlí za dobu své existence předvést.
Žádné komentáře k “Mušlák tým – ANFK Černý uhlí 2:2 (0:1)”