Letní pauzu si členové Černýho uhlí náležitě užili, řada z nich si pořídila potomky či zranění, takže kádr se utěšeně rozpadá. Jediným světýlkem na konci tunelu je posila z Běšin Lukáš, který snad do zatuchajících struktur mančaftu vnese svěží vítr.
Navzdory nevalným výkonům i výsledkům z jarní části se ANFK probojovalo do elitní skupiny A, a to především díky tomu, že borci z Bukev se nedostavili k pískání, utrpěli bodovou penalizaci a přepustili tak Černýmu uhlí poslední postupové místo.
Buvolss – ANFK Černý uhlí 5:3 (3:2)
ANFK v sestavě: Luban; Dan, Doudy, Holáč, Hynek, Karel, Zdeněk
Po vydatném dešti očekával borce na hřišti pod sjezdovkou příjemně měkký pažit a sem tam nějaká ta nerovnost. Než jsme se nadáli, rozeběhly se první zápasové minuty. Hráli jsme nervózně, nepřesně a nedůrazně, v důsledku čehož se domácí celkem rychle ujali dvoubrankového vedení. Schopný PR manager by jistě pohovořil o autonehodě jednoho z hráčů a jejím neblahém dopadu na zbytek kádru (Lukáš ke svému prvnímu uhelnému klání nedorazil, protože se cestou někde nabořil, naštěstí bez důsledků na zdraví); pravda je však taková, že pokud se mančaft není schopen ani občas sejít na trénink, těžko může podávat dechberoucí výkony. Zhruba po deseti minutách jsme se přece jen poněkud rozkoukali a smířili se životem a začali s Buvolss hrát vyrovnanější partii. Velkou měrou se o to zasloužil především Holáč, který již před zápasem, patrně v důsledku kocoviny, avizoval svůj hattrick. Předzápasové chvástání se zcela výjimečně začalo naplňovat a Martin ještě do poločasového hvizdu vstřelil dvě branky, vždy po zdařilé spolupráci se Zdeňkem. Domácí ale též přidali jeden gól, takže do pomyslných kabin jsme šli s jednogólovým mankem.
Po změně stran hrálo Uhlí výrazně lépe, v některých pasážích mělo dokonce herní převahu. Doplácelo však na svoji neschopnost proměnit šance a na hloupé chyby v obraně. Jejich vinou se rozdíl ve skóre opět zvětšil, a to až na rozdíl tří branek. V samém závěru sice ještě korigoval skóre Dan, ale to byla dvě minuty před koncem změna v zásadě jen symbolická.
Příjemný a vyrovnaný zápas rozhodla první desetiminutovka, kde Uhlí trestuhodně zaspalo a nabytý skluz již nedokázalo dotáhnout.
ANFK Černý uhlí – Draci 3:0 (2:0)
ANFK v sestavě: Luban; Dan, Hynek, Karel; Holáč, Johny, Zdeněk; Lukáš, Rak
Ideální sestava tří hráčů na střídání slibovala klasický uhelný běhavý fotbal, kterýžto ideál se kupodivu od prvních minut dařilo celkem obstojně naplňovat. Bohužel se ale po střední fázi většinou ofenzíva Černýho uhlí zadrhla a vyšuměla do ztracena, takže brankář hostí Jirka Šmolc příliš práce neměl. Draci byli nebezpeční – jako obvykle – především ze standardních situací, v čemž jim nahrávala i trestuhodně nedůsledná uhelná obrana, která k soupeřům přistupovala s prvorepublikovou noblesou, která ale při bránění ve vlastním vápně není tím nejvhodnějším receptem na udržení čistého konta. Luban měl ale naštěstí svůj den, takže párkrát podržel, a tak se mohlo zablesknout na druhé straně. Martin dostal míč do vápna v levé tyči a zkušenou šmrdličkou překonal brankáře. Hubené vedení se podařilo uhlídat až do konce prvé půle.
Po poločasové pauze, kterou Dan využil k plamennému projevu na téma „koncentrace na hru a důraz“, se obraz hry příliš nezměnil. Draci příliš nenapadali a dávali tak Uhlí šanci hrát po zemi a relativně v klidu. Uhlí naopak aktivně přistupovalo, takže hostům nezbývalo než spoléhat na dlouhé odkopy od brány, což ale byla varianta pro uhelnou obranu snadno řešitelná a větší nebezpečí neskýtající. Jak minuty přibývaly, začal se mezi Draky šířit neklid a nepohoda, takže ani dobré situace nedokázali proměnit ke své spokojenosti. Oproti tomu ANFK se mohlo opět radovat, a to ve chvíli, kdy Johny se stal vegetariánem (rozuměj odmítl dotírající Maso), navzdory přání celého zbytku týmu nepřihrál, ale šikovnou kličkou si udělal místo a nekompromisně zavěsil. V samém závěru přidal po rychlém brejku třetí branku Dan, ale podobně jako v předešlém zápase se jednalo o korekci skóre spíše symbolickou – tentokrát naštěstí v tom dobrém slova smyslu.
Dobře zvládnuté utkání a první bodíky do nadstavbové tabulky!
Smrk – ANFK Černý uhlí 2:1 (1:1)
ANFK v sestavě: Luban, Dan, Holáč, Hynek, Karel, Lukáš, Zdeněk
Další zápas na pravé a nefalšované trávě přinesl řadu zajímavých okamžiků a po delší době i žlutou kartu.
První poločas proběhl relativně v klidu, ačkoliv někteří ze soupeřů těžce nesli fyzický kontakt, i když byl naprosto v souladu s pravidly. Vše se ale odehrávalo jen v rovině občasných slovních výměn a k žádnému většímu extempore nedošlo. Smrk se ujal vedení po Hynkově nešťastném uklouznutí, takže namísto pohodového odkopu míče do zámezí se na Lubana hrnuli dva soupeři a nedali mu příliš šancí situaci úspěšně řešit. Zápas byl jinak ale herně vyrovnaný, i Uhlí dokázalo občas zahrozit. V samém závěru prvé půle se dokonce podařilo vyrovnat skóre, když se po závaru trefil Zdeněk.
Po změně stran došlo ke klíčovému okamžiku celého utkání ve vápně Černýho uhlí. Po autovém vhazování do skrumáže Karel odhlavičkoval míč, ale jen zpět k soupeřům. Meruna promptně putovala zpět na naši branku, před níž se tísnil Karel, Luboš a útočník domácích Kulík. Luban ve výskoku míč sice vyrazil, ale jen nad sebe a pak už jen v pádu sledoval jeho zaplutí do sítě. Namísto radosti v řadách Smrku se ale pohledy všech přítomných upřely do uhelné brány, kde brunátný Kulík, kleče na našem brankáři s pěstí asi patnáct centimetrů od jeho obličeje, vyhrožoval bitím a nešetřil nadávkami. Ve chvilkovém pomatení mysli patrně nabyl dojmu, že padající Luboš úmyslně spadl na něj, místo toho aby se odhmotnil a zabránil tak kontaktu. Věc natolik nevídaná, že i jinak velmi apatický sudí Jirka Zavřel sáhl pro žlutou kartu. Ve slušné společnosti by se kromě toho ještě pískal faul na brankáře a gól by neplatil, ale nějaké to příkoří je třeba vydržet. Zbytek Smrku si naštěstí zachoval zdravý rozum a k další eskalaci napětí nedošlo. Uhlí se snažilo dohnat jednobrankovou ztrátu a pozvolna se stávalo lepším týmem. Soupeři více méně jen odkopávali od branky a příliš neběhali, takže ANFK mělo možnost ke kombinaci po zemi a delšímu souvislému držení míče. Zajisté největší šanci měl Lukáš, který z hranice vápna trefil tyč. Míč se pak kutálel kousek od brankové čáry, bohužel pro Uhlí však před ní, aniž by kdokoliv byl s to jej jen doťuknout patřičným směrem. Kulík nadále zpestřoval hru nestoudnými údery lokty, které viděli všichni – kromě rozhodčího. ANFK se navzdory kvalitnímu výkonu v závěru zápasu druhé branky nedočkalo a tak si ze sokolského stadionu odnáší poněkud hořkou porážku.
Žádné komentáře k “První boje ligového podzimu”