ANFK v sestavě: Lubo; Mazlík, Mike, Papy; Dan, Johny, Qrul; Doudy, Táclav
Na horkou půdu do Mochtína vyrazilo ANFK po lehkých zmatcích ohledně sestavy nakonec s devíti hráči, z tradičních opor chyběl jen Karel. Již od časného rána takřka bez ustání pršelo, čemuž také odpovídal herní povrch – již notně podmáčená tráva byla zejména zpočátku pro některé spíše kluzištěm než čímkoliv jiným. O humorný úvod se postaral rozhodčí z Chlistova, jenž se neobtěžoval na zápas vůbec přijít. S ohledem na již zmiňované počasí divácká základna početností nehýřila, pročež se píšťalky (nota bene jen symbolické) musel ujmout Rak s Márou coby postranním sudím.
Zápas jsme zahájili aktivně, ale kromě tradičních svízelů naší hry (otálivá přihrávka a nedobré zpracování) jsme museli navíc bojovat i s náročným terénem. Modelovou situací budiž Johnym rozehrávaný roh, při němž Dan místo zpracování podklouzl a při následném sprintu za prchajícím útočníkem Křeče ho podobný osud potkal i podruhé. Domácí těžili z dobré sehranosti i individuálních kvalit, což prokázali cirka po deseti minutách hry, kdy po přesné přihrávce unikl jeden z útočníků do brejku. Papy se sice snažil, seč mu síly stačily, ale v rychlostním souboji tahal za kratší konec. Následovalo zakončení proti osamocenému Lubošovi, které bohužel pro nás skončilo brankou. I v několika dalších situacích musel Lubo předvést své kvality, zejména pak při samostatném úniku Honzy Šafránka, kdy ho správným vyběhnutím na hranici vápna zdržel natolik, aby Dan stihl jeho zakončení vytěsnit mimo branku. I naše útočné řady zaznamenaly několik šancí, zde stojí za zmínku především střely Mika a Johnyho, jež obě směřovaly jen těsně vedle tyčí soupeřovy branky. Dobrou příležitost po závaru ve vápně po rohovém kopu neproměnil Qrul, jehož brankový půst už začíná připomínat protestní hladovku; záhadou zůstává, jaké důvody k takto kruté rezistenci by mohl prezident a správce týmové kasy mít. Poločasový výsledek 1:0 tedy nebyl zcela ideální, ale s ohledem na dosavadní průběh rozhodně nebyl důvod házet flintu do žita a plni odhodlání jsme vstoupili do druhé půle.
Obraz hry se po změně stran příliš nezměnil, snad jen naše občasná střelba zmizela úplně, což snaze o vstřelení branky pranic neprospívalo. Ani soupeř neměl zpočátku žádné větší šance, což se ale změnilo ke konci hry, kdy jsme byli na čas doslova uzamčeni na vlastní polovině a museli vzdorovat řadě rohových kopů i autových vhazování. V obraně se vyznamenával především Táclav, který tuze svědomitě plnil své obranné povinnosti. Již takřka samozřejmostí bylo i několik vynikajících Lubošových zákroků, které držely při životě naše naděje alespoň na srovnání skóre. Akce jsme většinou zakládali dlouhým nákopem, který se ale bohužel jen sporadicky podařilo zpracovat, mimo jiné i proto, že odborník na tuto disciplínu Rak tentokrát zkrátka odmítal spolupracovat. Přechod do útoku se tak stával více než těžkopádným, což ještě umocňovalo nepřesné a takticky špatné rozehrávání autů nadlouho do vzduchu, což je disciplína, ve které ANFK tradičně nevyniká. V posledních několika minutách zápasu jsme se přece jen poněkud více podívali na polovinu soupeře a vytvořili chvílemi jakýsi pseudotlak postrádající ovšem opět střelbu a tedy i kýžené vyrovnání.
Předzápasovou ambici prolomit smůlu proti Křeči se naplnit nepodařilo. Kromě již uvedených příčin na tom nese vinu i snad nejchroničtější problém Černýho uhlí, kterým je nedostatečný důraz v osobních soubojích. Z celého kádru se v tomto ohledu mohl se soupeřem měřit jen jako lev bojující Mike, což je z osmi hráčů do pole pohříchu málo. Aby jarní část sezóny neskončila propadákem je proto nanejvýš žádoucí, abychom z duelu proti Mušlák týmu přinesli tři body!
Samotným závěrem je třeba ještě dodat, že ozdobou klání byli více než kdy jindy oba erudovaní rozhodčí, nepřipustivší svojí autoritou, herním přehledem a nadhledem jakékoliv rozpory, emoce či snad dokonce vášně.
Žádné komentáře k “PS Křeč – ANFK Černý uhlí 1:0 (1:0)”