ANFK v sestavě: Venca; Papy, Petr; Dan, Johny, Šimon; Qrul, Rak + trenér Mára
Poslední duel letošního ročníku klatovské neAFL nabídl uhelným příznivcům drama vpravdě nemalé, jelikož pro dobytí krásného sedmého místa bylo potřeba bodovat plným možným ziskem. Rychlé rotě totiž Camel pohříchu usnadnil úlohu, k utkání se nedostavil a na její konto tedy putovaly tři body získané takříkajíc gratis.
V Mochtíně nás při odpoledni uvítalo plně podzimní počasí a i největší otužilci vypadali po chvíli prokřehle. Začali jsme se tedy promptně rozcvičovat, což ovšem s jedním míčem a naší střeleckou kondicí znamenalo zejména časté běhání pro balón do zámezí. Po vyřešení problému s nedostavivším se sudím, kdy jeho úlohu převzal jeden z místních fanoušků, jsme se konečně mohli pustit do závěrečné bitvy o tři body.
Začali jsme velmi aktivně, kombinovali jsme a soupeře jsme se snažili přeběhat, což se nám i ve většině případů dařilo. I díky tomu jsme si vytvořili – na uhelné poměry – nezvyklé množství šancí. Jejich proměňování už je ovšem zcela jiná, a o poznání méně radostná kapitola. Nejprve hned v samém úvodu rozehrál Johny roh po zemi do vápna na Qrula, který ale trestuhodně netrefil předmět doličný svištící mu kolem nohou. Ačkoliv byl tísněn obráncem, v podobné situaci je potřeba míč alespoň trefit. Krátce na to se dostal do úniku Dan, ale jeho naprosto neklopená noha poslala balón do korun blízkých stromů. I nadále jsme si vytvářeli pozice, kdy stačila jedna šikovná přihrávka a byli bychom ve velké šanci, ovšem k té většinou nedošlo buď naší nešikovností nebo zásahem domácí obrany na poslední chvíli. Logicky tedy muselo udeřit na druhé straně. Naše špatně zformovaná obrana nedokázala zabránit přečíslení a následné střele z velkého úhlu, která k našemu nemalému překvapení skončila v brance. Nesvěsili jsme hlavy a zarputile bojovali dál, pro což měli domácí jen pramalé pochopení a naše nadšení se rozhodli tlumit další brankou. Ta padla po hloupé ztrátě míče na půlce, rychlém přečíslení a přesném zakončení do horní poloviny branky. Ani po té ovšem naše aktivita neochabla a brzy jsme za to měli být odměněni. Johny po individuální akci přesně zamířil, zapálil dynamit, který jak známo v noze má, a bylo to 2:1. S tímto výsledkem jsme také odešli do neexistujících šaten pobavit se o taktice pro druhé dějství.
Do druhé půle byl náš cíl jasný – otočit skóre. Lehce jsme pozměnili rozestavení v poli, což ve výsledku vedlo spíše ke zmatečným situacím, kdy se například Papy objevil na hrotu a Qrul takřka v naší brance, ale systém přesto záhadným způsobem fungoval a v kombinaci s aktivním napadáním jsme se často dostávali k míči. Přesnost nahrávky ovšem nepatřila tentokrát k nejlepším a velká část slibně rozjetých akcí tudíž končila na nevynucené chybě. Na lepší časy se blýsklo až po dobrých deseti minutách hry, když Dan nejprve po levé straně obešel obránce a po svém zvyku nezakončil sám, nýbrž hledal ve vápně ještě lépe postaveného hráče. Tím nebyl nikdo jiný než Papy, který se – jsa si dobře vědom Márových trenérských rad při rozcvičce – neunáhlil a zakončil nádherně placírkou po zemi k tyči. Stav 2:2 nám vlil optimismus do žil a pokračovali jsme v dobývání svatyně domácích. Rozhodnout mohl Šimon, když obránce uklouzl na zrádném povrchu. Místo aby zkrotil balón a nikým netísněn pohodlně skóroval, ukvapeně ba dokonce zbrkle se pokusil o střelu z první, kterážto ovšem skončila kdesi zcela mimo branku. Na řadu tedy samozřejmě přišlo klasické nedáš-dostaneš. Naše obrana si neporadila s důrazným útočníkem u lajny, kterému se oproti všem očekáváním podařilo poslat míč na rozeběhnutého kolegu, který nám vzorově ukázal, jak naložit se stoprocentní šancí, 3:2. Do konce již nezbývalo příliš času a naše naděje na tříbodový zisk se rozplynuly jako pára nad hrncem. Další gól domácích v samém závěru už tedy byl jen smutným epilogem za tímto kláním.
I přes prohru, která ve finále znamená pád na osmou příčku, je třeba se pochválit za nasazení a vůli po vítězství, která nás neopustila ani v kritickém momentu po druhé inkasované brance. Stejně tak snaha o kombinaci jistě patří ke kladům tohoto zápasu. Na co ovšem určitě hrdí být nemůžeme, je trestuhodné zahazování šancí a velká nepřesnost, která měla největší zásluhu na tom, že většina našich pokusů nedošla nějakého líbivějšího cíle.
twe jak moh jít šimon sám na bránu a místo toho dal oblouček gólmanovi do náruče to by mi fakt prask.. 🙂 …qrul má jediný štěstí že ta jeho zazděná gólovka neni pořádně vidět 😀
Vložil johny - 27. 10. 2010 v 11.20