Již počasí noci sobotní svými temnými mračny předznamenávalo průběh zápasu Uhlí s Rychlou Rotou, která svým názvem připomíná usměvavé komiksové postavičky ze známého seriálu. Ve skutečnosti přívlastek “usměvavé” ovšem ztrácí při pohledu na tento mančaft smysl, ke komiksům by vzniknuvší situace již s přehledem přirovnat šly. Předzápasové soustředění tentokrát po minulém excesu nejmenovaného čerstvého obyvatele Tajanova vyšperkoval náš kvartální alkoholik Papy, který po bujaré (ne svojí) svatební noci sice vstal, aby se nechal odvézt na zápas, ale banalitu a nepotřebný kus vybavení při kopané, jakou jsou jistě v očích Papyových kopačky, již nechal doma. Po návratu na ne příliš rovný trávník sokolského stadionu se tedy mohlo začít hrát.

Začátek zápasu zdobily nepřesnosti z obou stran, ovšem, jak už znalý čtenář v prvním odstavci jistě pochopil, Rychlá Rota měla ze zápasu více. Sice se neprosazovala příliš kombinačně, ale jsouc důkazem, že i tvrdost může být příčinou převahy, nám pomalu ukazovala, kdo bude v tomto zápase králem. Po jedné z akcí, kdy útočník Rychlé Roty nastřelil míč pod velkým úhlem do vápna ve snaze skórovat, se stalo to nejhorší – míč proletěl kolem dvou hráčů a trefil Mazlíka, který stačil již pouze zatáhnout břišní svaly a míč tak skončil za zády bezmocného Luboše. V tento okamžik se obvykle týmům stává, že je vlastní gól nakopne, v amerických filmech začne hrát hudba, která Vám dodá sílu i na pohovce s pivem v ruce a tým vše zázračně otočí a vyhraje, ovšem na sokolském stadionu jako by hudba již dozněla spolu s posledním sletem Sokolů, a tak se pokračovalo v ojedinělých náporech Roty a nepřesnostech Uhlí, ke kterým se přidal laxní přístup Táclava, který míč nechal kutálet se k postranní čáře rychlostí, ve které by ho dostihl i zasloužilý pyrotechnik po několika neúspěšných nášlapech na minu, dalšími z aspektů pečetících naši prohru byly pokusy o spasení týmu individuálními akcemi, které končily na tvrdosti soupeře, a problémy se zpracováním míče, které vyústily v situaci, kdy hráč, říkejme mu Q., nezpracoval rozehraný míč od brankáře a naservíroval ho tak již pohodlně skórujícímu útočníkovi domácích. Tak pro nás končila první půlka.

V druhé půli mělo Uhlí již o něco víc ze hry, ale jediné, co jsme dokázali ze hry vykřesat, bylo několik bolestivých zásahů od soupeře, ať už do partií nohou nebo do psychiky Raka, jehož hudební kariéra neunikla jednomu ze soupeřových hráčů a po nezbytném oslovení (ty-malé-mužské-přirození) byl poslán si někam zazpívat, protože v televizi to prý jednou stačilo. Po nabytí nepostradatelných informací od Rakova fanouška následovalo už jen nabití jednoho ze soupeřových hráčů, který se potkal s Lubošem vyhlavičkovávajícím míč těsně před naším vápnem. Po krátké přestávce způsobené ležícím objektem na místě souboje obou hráčů bylo utkání dohráno, ruce podány a body rozděleny, žádné zvíře usmrceno a Papy odvezen zpět domů.