Na jaře 2004 vypukla pravá fotbalová horečka a začalo usilovné shánění hráčů. Důležitými kritérii při výběru byl zejména elán a také dostatečná nešikovnost. Po nějaké době se kádr pro první sezónu v AFL ustálil takto:

Byrot/Karoten (Tomáš Jirotka): otec zakladatel, tvůrce názvu a ikona uhelných počátků; řízný bek se stabilními výkony

Dan (Kadlec): otec zakladatel, viceprezident a podle mnohých tyran; obránce a křikloun; autor tohoto článku

Fousis (Martin Fous): univerzál-nadšenec, schopný vyskytovat se téměř kdekoliv včetně branky; dnes nadšený cyklista

Green Egg (Martin Johánek): otec zakladatel, strhávající svým nadšením ostatní; hlavní uhelná opora střežící svatyni; dnes již bohužel na trávnících nefiguruje, ale proslýchá se cosi o jeho comebacku na basketovou palubovku…

Hrďák (Honza Hrdina): velice kvalitní brankářská dvojka, účastnící se bohužel jen několika tréninků a jednoho přáteláku; dnes vynikající hudebník

Hynek (Pacholík): obránce tělem i duší neberoucí si servítky; dnes význačná postava celku FC Devils a také hráč TJ Zavlekov

Johny (Honza Valter): útočník zrající jako víno, jak se ukáže v následujících letech

Kelým/Fany (Franta Jelínek): otec zakladatel; útočník, střelec prvního ligového uhelného gólu a brilantní technik; dnes hráč FC Devils

Kostra (Ruda Salvetr): otec zakladatel; útočná duše týmu a jeho tmel; dnes zřejmě bohužel již na odpočinku, ale naděje umírá poslední

Kuba (Jelínek): Fanyho mladší bratr a velká uhelná naděje; dnes občasný člen FC Devils a častý běžec

Ondra (Lorenc): běhavý univerzál a technik, dnes taktéž člen FC Devils

Rak (Honza Ráček): zpočátku nešťastně nasazovaný do obrany, později prokázal své nesporné útočné kvality; dnes kromě angažmá v ANFK také fotograf, webmaster a zpěvák

Štěpán (Štancl): uhelný potěr, nastoupil až v půli sezóny, útočník s oblibou využívající neexistence ofsajdu

Venca (Pacholík): další mladík v uhelném dresu hrající zpočátku dokonce načerno, srdcař tělem i duší stejně jako jeho bratr; dnes president FC Devils a hráč TJ Zavlekov

Zdeněk (Poláček): otec zakladatel; precizní obránce s brilantními úniky po lajnách; dnes atlet

Kromě zápasů jsme tvrdě dřeli i na úpravě hřiště, které po několika brigádách a rukách plných mozolů získalo obdélníkový tvar. Odměnou nám byl nerudný pohled školníka, který nám musel půjčit nářadí a ztrácel tak svůj drahocenný čas.

Před samotným začátkem ligy jsme sehráli několik přípravných utkání. Zmínit je nutné minimálně duel proti prvoligovému APH Rozvoj (dnes Café Pepino). V tomto zápase nejenže dosáhlo ANFK své historicky první výhry v poměru 4:6, ale také prvního hattricku, jehož autorem byl kanonýr Fany. Další přáteláky nedopadly zdaleka tak dobře, to ale nikoho příliš nezneklidňovalo, lepšili jsme se každým kopnutím do míče.

S ohledem na to, že jen několika nejstarším členům bylo 17, většině ale 16 nebo 15 let, vznikaly i vtipné situace, kdy naše uctivé „Dobrý den“ vyvolávalo u soupeřů smích ještě před úvodním hvizdem.

První ligový zápas jsme sehráli na domácí půdě proti FC Na Plech a i přes nadšenou bojovnost jsme prohráli 0:5, branku nám dal i Mike Lepší, který dnes statečně kope za uhelné barvy. Podobné výsledky následovaly i v dalších kolech, a to i přes naše takřka každodenní rokování a usilovnou snahu o zlepšení. Naše nadšení ale nepolevovalo a s každým dalším zápasem se stupňovala víra, že teď „už to konečně musí přijít“.

A pak to skutečně přišlo! Zápas proti dalšímu nováčkovi z Formanky na jeho domácí půdě na Čachrově se odehrával podle klasického scénáře. Uhlí běhalo, snažilo se, Green Egg v brance a já v obraně jsme se mohli uřvat, ale stejně jsme dostali první branku. Ale pak se stal zázrak! Fany se po kombinaci s Kostrou dostal k míči, nezakopnul, neudělal kličku k vlastní brance, dokonce ani nezpanikařil, napřáhnul, vystřelil a dal PRVNÍ UHELNÝ LIGOVÝ GÓÓÓL! Nastalá euforie se ani nedá popsat, nicméně pohádce nebyl konec. Další dva góly pak totiž přidal Kostra a pak ještě jednou Fany. Konsternovaná Formanka se nezmohla na odpověď a na konci zápasu nastala situace podobná té po výhře hokejistů v Naganu, pouze s tím rozdílem, že Green Egg neházel hokejkou. Domů jsme přijeli jako hrdinové, na učení nebylo pomyšlení, v pondělí se psala písemka z chemie, já odevzdal prázdnej papír a Krátil mě obvinil z nešťastný lásky…

Po dalším zápase jsme se opět dostali do reality a začalo nám pozvolna docházet, že moc bodů na konci první sezóny na uhelném kontě nejspíš nebude. Nadšení nás ale přesto neopustilo, sehráli jsme pár dalších solidních zápasů a až do poslední chvíle bojovali o předposlední místo.

Poslední ligový zápas, který měl rozhodnout o našem konečném umístění jsme odehráli proti celku Modrý Abbé, tedy týmu se kterým nám stačilo remizovat, abychom nebyli poslední. Zápas se konal během deštivého nedělního dopoledne na gymplu a protože vydatně pršelo již celou sobotu, nalézalo se prakticky celé hřiště pod vodou. Ačkoliv nám kvůli basketu chyběli důležití hráči Fany, Kostra a Green Egg, hrdě jsme odmítli soupeřem nabízenou kontumační remízu pro nezpůsobilý terén. Jemným technikům našeho týmu situace, kdy byla většina hřiště pokryta několika centimetry vody, vyloženě nesvědčila, kombinace vázla a prohrávali jsme 0:2, sice jsem ještě dokázal snížit (historky o tom, že to byl vlastňák jako vyšitej a já na něm prakticky nemám zásluhu se nezakládají na pravdě!), nicméně k bodům už to bohužel nestačilo…

Posledním utkáním jsme sami sebe odsoudili k poslednímu místu s jedenácti body a skóre 17:70.

Třešničkou na dortu bylo vyhlášení na Manhattanu, kde jsme získali cenu fair-play a Byrot obsadil čtvrté místo v tipovačce, čímž prokázal, že teoreticky fotbalu opravdu rozumíme a zároveň započal tradiční dobré umístění našich členů v této soutěži.