aneb Hlavně zdraví!
ANFK v sestavě: Táclav; Dan, Jonáš, Papy; Johny, Pepa, Qrul, Šimon
Po roční odmlce jsme se opět rozhodli vyrazit na tradiční pouťový turnaj do Chlistova, jenž letos oslavil již své 15. výročí. Před dvěma lety zde Černý uhlí obsadilo vynikající 9. místo, zatímco minulého ročníku se z našich řad účastnil jen Johny a Qrul, a to sice ve svérázném projektu jménem Uhlí Snů. I tentokráte byla naše sestava poněkud specifická, budiž jí proto věnováno několik málo řádků.
První zásadní změna se udála na postu gólmana. Ani jeden z tradičních strážců naší svatyně se totiž nemohl zúčastnit (focení, brambory), takže na post brankáře se postavila naše týmová čtyřka Táclav. Již od brzkého rána však působil aktivně a sebevědomě a vléval tak světlo do našich duší. Další významnou proměnu zaznamenalo držení kapitánské pásky. Jejím hrdým nositelem byl jmenován pan Bc. Jiří Papay (prosím neplést s ochmelkou Papym, který nás opustil, údajně navždy), aby co nejlépe reprezentoval uhelný ideál vzdělání a fotbalového umu. Kromě toho naše řady vyztužili ještě Johnyho bratranec Jonáš (účastník historického úspěchu v Ježovech v sezóně 2008) s kamarádem Pepou, a Šimon, který již dlouho tajně doufá, že bude přijat do uhelného velkoklubu.
Ačkoliv avizovaný začátek měl být již v devět hodin, došlo k prvnímu výkopu až někdy kolem půl jedenácté. Mnozí účastníci totiž docházeli zpožděni a zejména klucí z Reddogsu si dali s příjezdem opravdu načas. Konečný počet týmů se zastavil na čísle pět (ANFK, Chlistov A, Chlistov B, Jehuda Březnice, Red Dogs), bylo tedy jasné, že hrát se bude pouze jedna skupina systémem každý s každým, přičemž pořadí zároveň určí i celkové umístění na turnaji.
Náš první duel jsme sehráli proti béčku domácích a zpočátku se dokonce zdálo, že klání bude vyrovnané. Pak však přišla první z velkých chvil našeho novopečeného gólmana. Vyběhl si zkušeně proti míči vykopnutému z hloubi soupeřova obraného území, ruce zdvižené k zákroku, zkontroloval své okolí, načež zjistil, že stojí asi metr mimo vápno, ruce poklesly dolů v gestu vyjadřujícím naprostý zmar a balón, zcela přehlížeje Táclavovu osobní tragédii, nikým nerušen doplachtil do branky. Nelze se divit, že po přestálé události nebyla naše koncentrace optimální a vzápětí jsme kapitulovali podruhé a posléze ještě několikrát. Ve druhé půli jsme dokázali alespoň symbolicky korigovat výsledek na konečných 5:1, když Johny předvedl opravdu zdařilou střelu pod víko.
Ve druhém mači nás čekali Red Dogs, upínali jsme se tedy zejména ke slovům pořadatele, že zdraví je přednější než vstřelení branky. Poměrně dlouho jsme dokázali vzdorovat soupeři, který je, jak je třeba si kriticky přiznat, lehce nad naše možnosti. Poločas jsme prohráli 2:0 a dalším cílem proto bylo neodejít z pažitu s příliš velkým rancem. Alespoň tento úkol jsme dokázali splnit, výsledek 1:4 lze řadit v rámci uhelných tradic ještě k těm přijatelným. Za zmínku rozhodně stojí akce, na jejímž počátku stál Johny. Ten krásnou přihrávkou do volného prostoru vybídnul Qrula, který se po krátké interní diskuzi se svým pohybovým aparátem vydal dokonat započaté dílo. Míč už pro sebe sice nezískal, ale dobrým napadáním přinutil jinak excelentně chytajícího brankáře Vencu Maška chybovat a připravil tak relativně jednoduchou střeleckou pozici Šimonovi, který se nemýlil a mohl si tak užít ten jedinečný moment vstřelit branku za ANFK.
Třetí zápas Proti Chlistovu A jsme potřebovali vyhrát, protože, podle slov našeho kapitána, jinak bychom už museli spoléhat na Slováky. Za velkým cílem jsme kráčeli sebevědomě, předvedli několik slibných situací, ale i přesto nakonec prohráli 0:3.
Závěrečné klání, ve kterém jsme hráli již „jen“ o čest a slávu, nám nepřineslo příliš ani od jedné z těchto ctností. Hráči týmu Jehuda Březnice prokazovali nejen skvělou sehranost, ale i vynikající fyzické dispozice, takže jsme jim byli spíše špatným sparing partnerem než rovnocenným soupeřem. Neházeli jsme však flintu do žita (případně do smrdutého sena poblíž hřiště), což dobře ilustruje Papyho gól, kterému předcházel Jonášův sprint, vítězný souboj jeden na jednoho a přihrávka před odkrytou branku soupeře. I přes tento heroický okamžik jsme si nakonec odnesli skóre 1:5.
Nepříjemnou tečkou za jinak pohodovým turnajem byl poslední zápas, který se lehce vyostřil a skončil příjezdem ambulance pro jednoho z hráčů Red Dogs. My se v té době již ale bavili vnitrotýmovou penaltovou soutěží, do které se zapojily i přítomné fanynky, o zajímavé situace tedy nebyla nouze.
Vyhlášení žádné zásadní překvapení nepřineslo, náš oblíbený post jsme uhájili, získali lahodný pouťový koláč a čuníka-kasičku a mohli spokojeně vyrazit domů.
(Jen pro pořádek, ostatní nezajímavé posty obsadili: 4. Red Dogs, 3. Chlistov B, 2. Jehuda Březnice, 1. Chlistov A)
nezbývá než poblahopřát k mimohernímu úspěchu a doufat, že fanynky budou bez trvalých následků 🙂
Vložil Rak - 14. 9. 2009 v 11.39