V základní části ANFK Černý uhlí odehrálo celkem šest utkání, v nichž se mu podařilo dosíci velmi vyrovnaného zápasového i brankového skóre – 3:3 (výhry:prohry), respektive 11:11 (vstřelené a obdržené branky). O prvních dvou velkolepých výhrách bylo již podrobně psáno dříve, pojďme se tedy alespoň lehce poohlédnout za zbylými zápasy.
ANFK Černý uhlí – Red Dogs 2:4 (1:2)
Holáč je čuně, okopával milé a přátelsky hrající psíky ve vápně, zavinil penaltu, víc nemá smysl si vyprávět.
PS Křeč – ANFK Černý uhlí 2:0 (1:0)
Uhlí nastoupilo do v úmorném vedru hraného utkání v poněkud skrovnější sestavě, ale navzdory tomu, i faktu, že Křeč nasadila takřka samé mladé koně, dokázalo se soupeři držet celkem dlouho krok. Křečáci sice měli, pravda, více ze hry, ale uhelnou svatyni střežil Rak, jenž byl pro střelce domácích opravdu velkou překážkou. Uhelná kombinace bohužel postrádala přesnost i kreativitu, takže největší problém si gólman domácích musel přichystat sám. Při rozehrávce, aktivně napadán Karlem, zazmatkoval a naservíroval balón přímo na nohu našeho forčekujícího hráče. Na uhelném rychlonožkovi se ovšem žel bohu podepsala jistá nevyzrálost nebo snad mladická nerozvážnost a tutovku neproměnil. O významnosti tohoto momentu svědčí i fakt, že se dostal i do oficiálního komentáře! První branka nakonec padla po nenápadné střele zpoza vápna, která se ale na okamžik skryla v chumlu hráčů a skončila v černouhelné síti.
Po změně stran se na Uhlí bohužel začala projevovat únava a někdy i lehká apatie pramenící z neustálých marných snah o podržení míče a založení smysluplné kombinace. Domácí oproti tomu trpělivě tvořili hru a připravovali si šance. Po jednom ze závarů přidali Křečáci druhou branku, když bezchybně zužitkovali zpackaný odkop po závaru v uhelném vápně – namísto do zámezí, či kamkoliv do dáli, totiž putoval vápnem přímo na nohy soupeře. V závěru zápasu ANFK více otevřelo hru a občas se dostávalo do šancí, ale rozumnému zakončení zhusta bránilo špatné vyhodnocení situace, liknavá střela či otálivá přihrávka, skóre se tedy již neměnilo
ANFK Černý uhlí – Magic 0:1 (0:0)
Duel proti tradičnímu rivalovi byl tentokráte okořeněn o to více, že delegovaný sudí se bezostyšně nedostavil, a soudcování se tedy musel ujmout jediný nehrající člověk poblíž – toho času zraněná opora Magicu Standa Bejvl.
První půle nabídla oboustranně opatrnou hru, několik Lubošových bravurních zákroků a přirozeně uhelnou neschopnost zacílit mezi tyče. Z branky se jako první sice radovalo ANFK, ale jen na prchavý okamžik, neboť těsně před vstřelením gólu byl Hynkovi pískán faul. Rozhodující moment celého zápasu se odehrál až po změně stran, když si Pavel Benda svým typickým důrazným způsobem na hranici nedovoleného počínání probíjel cestu k brance. Zakončení sice gólové parametry nemělo, ale do vzduchu vyražený míč odkopával Holáč nohou, jež se sudímu zdála být nad (velmi doslova) rámec pravidel. S ohledem na Bendísovu hlavu poblíž a dějiště vprostřed vápna nemohlo následovat nic jiného než penalta. A po takovémto verdiktu samozřejmě nemohlo přijít nic jiného než vlna vzrušených emocí. Luban si sice sáhl, ale úplně zamezit míči v cestě mezi tyče nedokázal. V následujících minutách panovala na hřišti poněkud vzrušená atmosféra a k vidění bylo i několik nepříliš sportovních zákroků, postupně se ale vše uklidnilo do patřičných mezí. ANFK si sice v závěru dokázalo vytvořit převahu a i několik slibných momentů, na gólovou odpověď již ale nenašlo sil.
FC Řepy – ANFK Černý uhlí 1:4 (1:0)
Poslední zápas základní části přinesl pro Uhlí dva naprosto odlišné poločasy. Domácí, kteří, zdá se, soutěž pojímají ve velmi ležérním duchu, agilitou nehýřili a ANFK tudíž mělo dostatek prostoru i času k zakládání útočných snah. Kámen úrazu ale přicházel – ostatně jako obvykle – ve finální fázi. Dvě trefené tyče byly tím nejlepším, co dokázala uhelná ofenzíva vyprodukovat. Oproti tomu na druhé straně přišla rána z čistého nebe v podobě střely-nestřely téměř z poloviny hřiště, která proskákala kolem hráčů ve vápně a posléze i pod Lubanovým tělem; těžko říci, jestli k většímu údivu našeho brankáře nebo samotného autora střeleckého pokusu. S ohledem na obraz hry poněkud nespravedlivě jsme tedy kráčeli do kabin za stavu 1:0.
Po změně stran bylo patrné, že domácím začínají ubývat síly, zatímco uhelní atleti nadále zdařile běhali; zejména pro míče do zámezí po vlastních nepřesných přihrávkách. O vyrovnání se postaral Holáč, který byl po zkušenostech z předchozích zápasů přesunut z obrany do zálohy. Šikovně a chladnokrevně si poradil tváří v tvář gólmanovi s Doudyho přihrávkou a poslal míč mezi tyče. Po vstřelení gólu jsme si preventivně vynadali, abychom neměli frňáky moc nahoru, a mohlo se pokračovat. Zásadní změnou – a pro uhelný útok patrně vpravdě klíčovou – bylo střídání brankářů na straně domácích. Mezi tyče se postavil Honza Bauer, který – jak se ukázalo záhy – mnoho brankářského talentu do vínku naděleno nedostal. Důkazem budiž, že umožnil skórovat Danovi, jinak to střelci vysloveně svátečnímu. Se získaným vedením se Černý uhlí dostalo do větší herní pohody a užívalo si hru. Krásnou branku přidala dvojice Johny (V.) – Doudy, když druhý jmenovaný našel dlouhým autem na zadní tyč prvého a ten ostrou pumelicí z první nedal brankáři šanci. Na konečných 1:4 pečetil krátce před koncem Doudy, jenž využil nabídky od Bazzyho, který se ocitl v pro něj nezvyklé roli nahravače.
Oficiální statistiky sice prozatím nejsou k mání, ale vše nasvědčuje tomu, že devět nahromaděných bodíků by mělo Černýmu uhlí stačit k postupu do finálové skupiny; třikrát sláva!
Žádné komentáře k “Uhelné jaro – poohlédnutí”