ANFK v sestavě: Rak; Dan, Johny, Martin, Mike, Papy, Petr, Qrul
Ve třetím kole se mělo ANFK vydat poprvé na jiné hřiště, než je stará známá Masaryčka, a bylo na pochybách, jestli se kvůli vydatnému dešti utkání vůbec odehraje. Pažit na Vodojemu se ale ukázal být ve velice solidním stavu, takže uskutečnění duelu nic nebránilo. Černý uhlí poprvé v sezóně nastoupilo v poněkud úspornější sestavě, neboť v kádru začaly řádit jarní rýmičky (Luban, Táclav), takže bylo dohodnuto průběžné střídání kus za kus na rozdíl od obvyklého precizního systému obsazování postů.
Vilyžáci vlétli do zápasu jako uragán a Rak, který se, ačkoliv také řešil zdravotní obtíže, uvolil postavit mezi tyče, měl plné ruce i nohy práce. Asi největší tutovku a dost možná jeden z rozhodujících okamžiků zápasu měli Vilyžáci po závaru v našem brankovišti. Uhelná obrana propadla totální dezorientaci, hráči pobíhali zmateně od jednoho soupeře ke druhému bez větší naděje na odehrání míče pryč do bezpečí. Před odkrytou svatyní si už šteloval míč na zásun Píďa, ale Rak jeho dorážku dechberoucím zákrokem zneškodnil. Poté se hra poněkud vyrovnala a ANFK začalo vystrkovat růžky. Zpočátku mu v tom sice bránilo dosti liknavé a necitlivé zpracování, které v kombinaci se svižným kluzkým povrchem zapříčinilo nejednu nevynucenou ztrátu míče, ale postupně se dařilo i tento nešvar odstranit. Skóre otevřel Petr po Danově vzdušném pasu za obranu. Nejprve se sice zdálo, že se mu nepodaří odskočivší míč zkrotit, ale nakonec toto zaváhání paradoxně našemu útočníkovi prospělo, protože brankář domácích vyběhl a pak už nebylo nic jednoduššího než jej obhodit a poslat míč do prázdné klece. Zvýšení na 2:0 obstaral Johny, který si krásně našel místo pro zakončení po Danem rozehrávaném rohovém kopu. No a do třetice se stav měnil ve prospěch ANFK, když v secvičeném signálu Papy ostře házeným autem na bližší tyč škrtl Qrulovo rameno. Papy mohl zaznamenat i čisté vsítění, kdyby ovšem v brejkové situaci namísto břevna trefil poloprázdnou branku.
Po změně stran bylo patrné, že na Vilyž doléhá jistá herní skepse. Domácí si sice opět v úvodu vytvořili jakýsi tlak, ale i ten se podařilo Černýmu uhlí přestát beze ztráty kytičky. Soupeři se snažili rozhodnout individuálně nebo nepříjemnými vzdušnými míči, obojí však naštěstí pro ANFK výraznější nebezpečí pro Raka neznamenalo. Vliv zde jistě měl i mokrý terén a míč, který po hlavách klouzal jako živý. Útočné snahy Vilyžáků se stávaly stále křečovitějšími a méně nebezpečnými a bylo stále zřejmější, že pokud Uhlí nevyrobí nějakou kardinální botu, mohlo by svůj náskok udržet. Na druhé straně se do šance dostal například Qrul, ale Johnyho nabídku ke vstřelení hezkého gólu velkodušně odmítl, jsa zřejmě spokojen se svojí „ramennou parádou“ z první půle. S přibývajícím časem se ANFK soustředilo především na pohlídání výsledku a eliminaci chyb v obraně, což se dařilo na výbornou, takže Rak si ze zápasu nakonec odnesl čisté konto.
Příznivci „kdyby-historie“ by se jistě mohli ptát, jak by se zápas vyvíjel, kdyby Vilyžáci vstřelili první branku. To ale pro nás věru není podstatné, takže jen konstatujme, že ANFK mělo po delší době opět trochu toho štěstíčka, jemuž ovšem šlo zcela příkladně naproti. Doufejme, že podobné odhodlání bude k vidění i následujícím zápase proti TJ Lorenc.
Žádné komentáře k “Vilyž – ANFK Černý uhlí 0:3 (0:3)”