Po velmi vydařeném vstupu do sezóny, sérii tří výher a průběžném druhém místě přišly na ANFK krušnější časy a leckteré nosánky musely pěkně zpátky dolů, kam patří.
Ve čtvrtém kole narazilo Černý uhlí na všeobecně oblíbený Mušlák tým, se kterým má dlouhodobě vřelé vztahy (což je plně logické, neboť proti slušným, férovým a solidním lidem je vždy radost nastoupit). Navzdory kvalitně osazené soupisce soupeře, kde nechyběl ani týmový kouč, se nám podařilo jít do vedení, když hned v úvodu nařízený přímý kop naprosto perfektní střelou do vinglu neomylně proměnil Johny. Posléze přidal další gól i Martin, když ho z autového vhazování ke skórování vybídl Qrul. Pak ovšem soupeři předvedli svoji kvalitu a ještě do poločasu dokázali skóre vyrovnat (vyrovnávací gól v řádu vteřin před poločasovým hvizdem). Po změně stran byl soupeř o něco lepším týmem, ale ANFK chyběla i trocha štěstí či vůle k dosažení lepšího výsledku. Za stavu 3:2 ve prospěch soupeře byl za úmyslnou ruku žlutě potrestán Toman, ale uhelná přesilovka nepřinesla nic než jalový pseudotlak, takže namísto vyrovnání zvyšovali domácí po rychlém protiútoku krátce před koncem na konečných 4:2.
Pátý duel se na žádost hostí – týmu Red dogs – překládal, a to sice ze sobotního odpoledne na dobu před obědem. Avizovanou změnu nezaregistroval Luban, takže mezi tyče se postavila naše gólmanská jednička číslo dvě Rak. Uhlí vstoupilo do zápasu, jako by bylo duchem kdesi ve vzdálených krajích, a to rozhodně takových, kde o kopané nemá nikdo ani páru. Souboje jsme prohrávali nebo se do nich ani nedostali kvůlivá vlastní pomalosti, kombinace nebyla takřka žádná o střelbě na branku ani nemluvě. Hosté si tak během první půle bez většího úsilí zajistili pohodlné vedení 0:2. Po změně stran sice se ANFK vzchopilo a jak uvádí oficiální komentář k utkání: „za tohoto stavu začali domácí praktikovat vše, co je zdobí – nasazení, bojovnost a obětavost a zápas zdramatizovali.“ To je plná pravda, protože se podařilo snížit na rozdíl jediné branky – 2:3, přičemž obě branky vsítil Bazzy, když na první mu v jednom ze svých záchvatů fotbalové geniality nahrával Táclav a na druhou Karel. Nakolik byla změna herního projevu zapříčiněna ochabením nemotivovaného soupeře a do jaké míry vzchopivším se Uhlím by byla otázka pro přestávkového experta a elektronickou tužku. Smutnou pravdou nicméně zůstává, že ani zvýšené úsilí k bodům nevedlo a naopak Red dogs v samém závěru pečetili na výsledných 2:4.
Žádné komentáře k “Ztrácíme dech?”