Škála a paleta skopičin, do nichž je Černý uhlí ochotno a schopno se pustit, se neustále rozrůstá – což je bezesporu výtečná zpráva! Nejnovějším výmyslem (jehož prvotním iniciátorem byl Michal, začež mu budiž velký dík!) se stala takzvaná indiánská sauna. Pro běžného Středoevropana možná poněkud mystický pojem by možná bylo dobré trochu ozřejmit. Základní princip rozžhavených kamenů je zachován, ale na rozdíl od moderních dobře známých zařízení se tyto rozpalují přímo v ohni a pak se do saunové místnosti přenesou například na lopatě. Naši saunovou chýši zhotovily zručné ruce rodu Dudů, které připravily železný skelet, který jsme pak přímo v den konání potáhli nejrůznějšími dekami, plachtami a přehozy a vespod utěsnili několika poleny.

Počasí na akci se poměrně dobře vydařilo, a i když koncem ledna bychom mohli očekávat vánici či sibiřský vichr, ani jedno z toho se naštěstí nekonalo. V brzkém odpoledni se tak snad i díky tomu v Dolní Lhotě sešla poměrně hojná sestava čítající deset dospělých a k nim přiměřený počet ratolestí (odhadem devět, a s ohledem na stále se rozrůstající počet uhelného potěru bude do budoucna podobné údaje potřeba zaznamenávat okamžitě a průkaznou formou).

Odvážlivci, kteří se vypravili do útrob chýše, byli nakonec jen tři – Doudy, Michal a Dan. A nutno dodat, že ani jeden z trojice nebyl v počátku přesvědčen o zdaru celé akce a funkčnosti zařízení. Hlavní obava spočívala v tom, že pár žulových kamenů (nezištně – a patrně též nedobrovolně – poskytnutých obcí Janovice) nemůže poměrně velký prostor dostatečně vyhřát. Naštěstí se však obavy ukázaly být naprosto liché, neboť moudří předci vymysleli vše jaksepatří. Hned po prvním zalití doruda rozžhavených kostek se v potemnělé kopuli začalo dělat příjemné teplo, které postupně přerostlo do poctivého saunového horka. Nejednalo se, pravda, o klasickou finskou saunu, protože vlhkost byla výrazně větší, ale účel byl bezezbytku splněn a po patnácti minutách notně rozhicovaná trojice pádila, tak jak ji Pán Bůh stvořil, smočit rozpařená těla do řeky.

Po prvním trošku nervózním pokusu se pak celá procedura zopakovala ještě dvakrát, tentokrát vylepšená ještě o svíčku, která vytvářela tu pravou decentní atmosféru vybízející k hloubání, meditaci či jen zkrátka bohapustému mudrování. Velkou pochvalu zde zaslouží Vojta a Holáč, kteří se ochotně a obětavě ujali role topičů a obsluhy celého zařízení, což třem saunérům dopřálo kýžený komfort a pohodlí.

Jak už bývá u podobných akcí zvykem, samotná sauna rozhodně nebyla jediným bodem programu. Došlo samozřejmě i na opékání buřtů, válení se v trávě a dětskou malířskou (chráněnou) dílnu. Pro některé se stalo největším zážitkem udělení razítka do kartičky, pro Dana pak doplňování deseti akcí jedincům, kteří nejsou schopni si ji celý rok přinést.

Akce se velmi vydařila a po celou dobu vládla v dolnolhotském areálu tuze příjemná a uvolněná atmosféra. Saunování jako takové naprosto předčilo veškerá očekávání a rozhodně na zážitek budeme chtít navázat (přirozeně s nadějí, že počet odvážných se rozroste i o některá děvčata)!